Organizace rot PS

Organizace roty

  Základní organizační jednotkou, která byla odpovědná za ochranu a obranu svěřeného úseku SH byla rota Pohraniční stráže.
Početně se jednalo o skupinu kolem 40-50 pohraničníků zabezpečující úsek v délce 5-7 km.

  Ještě v polovině 50. let měly roty na západní hranici a hranici s NDR úseky dlouhé kolem 3 kilometrů, naproti tomu roty na jižní hranici v úsecích pohr. brigád České Budějovice, Znojmo a Bratislava měly úseky dlouhé až 12 km.

  V období 50.- 60. let byla členěná do tří střeleckých družstev, dále kulometného družstva a družstva hospodářského. Později byla rota posilována o družstvo psovodů.

  V 70. letech došlo k několika reorganizacím, které spočívaly v typizaci pohraničních rot. Ta poslední proběhla v roce 1979 a v podstatě přetrvala až do zrušení Pohraniční stráže, podle plánovaných počtů pohraničníků tři základní typy rot: 91, 82 a 68.

  Jednotlivé typy byly dislokovány s ohledem na délku, hloubku a náročnost svěřeného úseku, popř. bylo důležité, zda rota ležela na tzv. pravděpodobném směru postupu narušitelů SH.

„Směr pravděpodobného postupu narušitelů" SPPN bylo pásmo v terénu, ve kterém se několikrát opakovalo narušení státní hranice, nebo kde lze podle zpravodajských informací, konfigurace terénu, roční doby, klimatických podmínek apod. očekávat narušení SH.

  Samotná rota byla organizována zhruba od roku 1969 tzv. tříčetovým systémem. Tento systém měl umožnit střídání příslušníků čet služba – bojová příprava – hraniční volno.

 

Struktura velení Pohraniční roty

  Níže uvedený systém byl platný od roku 1963, do té doby struktura tvořena, velitelem, zástupcem velitele, zástupcem velitele pro věci politické, spojařem, účetním, velitelem psovodského družstva, staršinou.

 

Velitel roty (VR), plánovaná hodnost major, u počtu 82 a 91 podplukovník, důstojník, s požadovanou kvalifikací absolvent vysoké školy. Měl přímou odpovědnost za střežení stanoveného úseku, za bojovou a politickou přípravu příslušníků roty, materiální, zdravotní a kulturní zabezpečení roty.
Každá Pohraniční rota mimo to že byla samostatnou účetní hospodářskou jednotkou, která plnila úkoly proviantní, ubytovací, oděvní, výzbrojní, ženijní, spojovací ale především bojové a politické přípravy, ochrany hranic, zpravodajské.

  Takový Velitel roty byl doslova svázán se svojí rotou. Také doba strávená na jednotce jejími funkcionáři představovala běžně kolem 400 hodin za měsíc, což je pro každého z dnešního pohledu naprosto nepředstavitelné.

  Kromě těchto velice obsáhlých manažerských povinností řídil a vlastní činností se podílel na kontrolní činnosti průběhu a neporušitelnosti zařízení na SH, technickém zabezpečení ochrany státních hranic, součinnostních vztazích se sousedními jednotkami, orgány územní samosprávy, SNB a ČSLA a civilním obyvatelstvem. Velice často organizoval a přímo se podílel na agenturně operativní práci a to nejenom ve prospěch zpravodajských orgánů PS, ale často i ve prospěch vojenské kontrarozvědky.

  Ještě na konci padesátých let byl VR povinen plánovat a provádět agenturně operativní práci v úseku roty, řídit agenturní práci svých zástupců, zabývat se soustavným získáváním zpráv o situaci a podle nich činit denně rozhodnutí a organizovat ochranu státních hranic ve svém úseku, zevšeobecňovat nejlepší zkušenosti z výkonu služby a vyhledávat nové formy a metody v její organizaci. Později, vzhledem k odborné připravenosti, se upouštělo od získávání a obsluhy civilních informátorů. Na konci 80. let celá řada velitelů byla tajnými spolupracovníky VKR, často v nejvyšší kategorii rezident.

 

Zástupce velitele pro věci politické (ZVP), plánovaná hodnost kapitán. S požadovanou kvalifikací absolvent vysoké školy. Byl důstojníkem zabezpečujícím tzv. politickou výchovu, vedle velitele dohlížel na morální stav jednotky, organizoval kulturní a sportovní vyžití příslušníků.

V rámci kulturního vyžití vojáků základní služby byla zabezpečována i kultura pro rodinné příslušníky a obyvatelé příhraničí.

  Mezi jeho povinností patřilo např. provádění politického školení mužstva, zpracovávání názorné a provádění osobní agitace. Dále většinou odpovídal za činnost organizace KSČ a SSM na jednotce.

  Pro vojáky byla připravována celá řada společensko zábavných soutěží a kvízů, byly vytvářeny podmínky pro zájmovou a uměleckou činnost s možností účasti ve vícestupňových hodnoceních. Vojáci v příhraničí zabezpečovali chod pionýrských oddílů Mladých strážců hranic.

  V době nepřítomnosti zastupoval velitele roty a plně přejímal jeho odpovědnost. Úzce spolupracoval s územními státními politickými a společenskými organizacemi.

 

Velitelé čet (VČ), plánovaná hodnost nadporučík – kapitán, u VČ 1. čety byla plánovanou hodností kapitán – major kvalifikační předpoklad absolvent vysoké školy. V případě obsazování tabulkových míst na této funkci se většinou jednalo o osoby z povolání, popřípadě absolventy vojenských kateder vysokých škol (VKVŠ), výjimečně potom o absolventy poddůstojnické školy PS.

  Zvláštní postavení měl velitel 1. čety, tuto funkci zastával zpravidla důstojník. Ten z titulu svého postavení byl zároveň prvním zástupcem VR odpovědným za bojovou pohotovost, ochranu státních hranic, morálně politický stav, vybavenost podřízených.

Kromě specifických povinností k ochraně státních hranic jeho povinnosti vycházely z povinností armádního velitele čety.

 

Technik roty (TR) byl většinou praporčíkem, nebo speciálně vyškoleným poddůstojníkem, který měl přímou odpovědnost za technický stav automobilní, ženijní, spojovací a výzbrojní techniky.

V rámci plnění svých povinností organizoval pravidelné tzv. parkové dny automobilní techniky, běžné opravy a údržby ženijního zabezpečení v úseku roty, měsíční uzávěrky čerpání PHM atd.

 

Výkonný praporčík (VPr ) – v 50.a 60. letech „staršina roty". Na přelomu 50.-60. let byla na rotách též vedle funkce staršiny ještě funkce účetního. Pro funkci Výkonného praporčíka byla plánovaná hodnost nadpraporčík, v mnoha případech funkci vykonával absolvent poddůstojnické školy.

  Zabezpečoval a odpovídal za hospodaření roty. To spočívalo například v zabezpečování proviantních zásob, chod kuchyně, pomocného hospodářství ( prasata, koně...), veškerého skladového materiálu, ale i v zabezpečování finanční náležitostí pohraničníků jako např. vyplácení služného, cestovného, zabezpečení vydávání a odesílání pošty apod.

 

Kynolog roty (KR) – byl většinou vojákem základní služby-poddůstojníkem. Vesměs se jednalo o speciálně připravené poddůstojníky absolventy šestiměsíční poddůstojnické školy psovodů. Organizoval nácviky služebních psů, jejich aktivizace, kromě jiného řídil a odpovídal za krmení, ustájení a zdravotní stav služebních psů. Často býval sám psovodem.

Po odborné stránce byl podřízen prapornímu a brigádnímu kynologovi.

O nás

Občanské sdružení

 

OSH Hraničáři

 

 

Zaregistrováno u MV ČR dne : 28.4.2011

IČO: 22891579

adresa: Praha 7 Holešovice, Jankovcova 1405/32


 

Odběr novinek

Rychle a jednoduše se zadáním Vašeho emailu můžete zde přihlásit k odběru Novinek webu OSH-hraničáři.

Vaše data budou v bezpečí. Nemáme rádi spam.

Návštěvy

Dnes189
Včera288
Týden1820
Měsíc4719
Celkem 148203

2
Návštěvník/ů právě online.

20. srpen 2017

Podobné na FB

Premium Joomla Templates