Akce se konala dne 4.5.2013  v lokalitě spřáteleného klubu SLAVIČIN tentokráte i s podporou jednotky PS.Dnešní příprava akce je něčím zvláštní, těší se na ni nejen kluci z 1. roty PS, ale i moje maličkost prožívá určité vzrušení okolo příprav. Je to první veřejná prezentace PS v prostření zájemců o militari a fandů KVH, loňská akce Copak je to za vojáka, byla taktéž naším prubířským kamenem na naši cestě prezentace historie pohraniční stráže, ale to jsme ještě vystupovali v uniformách vzor 60 (v jehličí...) a název našeho uskupení Hraničáři spíš zapadl ve škále dalších účastněných skupin.

Letošní akce Copak to je za vojáka, bude mít pro nás větší význam, již získané povolení od organizátorů zúčastnit se v uniformách vzor 85 s Brigadýrkami PS, naznačoval, že jsme se minule dobře zapsali (což mi později bylo několikrát potvrzeno ... tudíž se tetelím spokojeností). Naše hlavní starost byla ale nyní aby všechno klaplo, přihlášených bylo celkem 22 a jedno vozidlo UAZ (které mělo cestovat na podvalníku, až ze západní hranice naší vlasti – bohužel se tak nestalo, ale proč plakat nad rozlitým mlékem, život jde holt dál). Je nutné zajistit průběh ubytování u našich přátel z BSK na rotě PVOS VU5220 Žitková.


3. Četa je na místě nejdřív a pprap. „Teta" zajistila prvotní úkony se svým týmem, v dalším sledu přijíždíme my z první čety v doprovodu kluků z" bPS Morava", probíhá rychlé, ubytování a seznámení s objektem, kde je co a kam s tím. Stavíme dozorčí a strážní službu, kluci se střídají po hodině a pul aby nebyly na následující akci moc vyčerpaní , naši mazáci ukazují nováčkům kudy vede „Varianta" a jaký rozdíl je mezi Variantou A, B a C, a jaký je běžný život roty .


Nástup na pořadovou , něco o ustrojenosti a krátká instruktáž k osobnímu spojení Motorola - vždyť je třeba si uvědomit že chca-nechca, budeme zejtra, když nic jiného tak aspoň za exoty a to my přeci chca .
Po nástupu na večeři je vydána strava a směna v kuchyni umývá nádobí jsme v početním stavu 12 příslušníků PS a přijíždí předvoj bPS Západ (zatím další 3 a neustále naháníme toho nejdůležitějšího – místo rovnou na rotu si to namířil na Slavičín a tem se zasekl, při cestě na Žitkovou přepadli místní v Hostinci, kde se ptali na cestu , ti při pohledu na uniformu kapitána PS, málem vystřízlivěli a hned volali na rotu, že se nám tu toulá nějakej lampasák od pohraničníků a že hledá cestu na rotu, tak že ho posílají a že až ubytujem mužstvo, musíme do hospody přijít pobejt, neboť jsou všici zvědaví co tu máme zase za manévry, inu místní lid opět nezklamal, bohužel pobyt v pohostinném pohostinství kam jsem chodil před mnoha lety jako záklaďák a nabízenou družbu odmítáme s těžkým srdcem a slovy o povinnostech k týmu a zítřejším přípravám na akci. Směna v KB s dozorčím roty vydává našim opozdilcům večeři a je yhlášena opožděná Večrka v 23.00 hod., ráno je budíček na 5.00 hod. což pro některé bude náročné, v ten moment je nás 18 příslušníku PS, bohužel počet konečný, ti čtyři holt (nakonec nejeli ), pro nás padli při přesunu – ztráty jsou tudíž povoleny.

Je ráno, hodiny u dozorčího roty ukazují 4,45 . Jsme ještě rozespalí ale což – noční porada se protáhla do dvou hodin ráno, přece ten krásný den fakt neprochrápem . Jako důstojníci se již oblékáme, je třeba řídit činnost roty tak, aby si dozorčí mohl také připravit na akci. V 5,00 je vyhlášen budíček, jako nejtlusčí a služebně nejstarší důstojník vedu rozcvičku ...... teda rozpohybování těla před náročným dnem, po patnácti minutách odpadá i vyšší velení „prej nataženej sval".... no budiž, já sem mu říkal že se nic nesmí přehánět. Po nástupu na osobní hygienu je na řadě snídaně – paštika, čaj čtyři rohlíky na hlavu, potom znova nástup, krátké seznámení s úkoly, výběr peněz na startovné a kontrola strojenosti, výstroje a výzbroje – doladit nedostatky a rychle do vozidel, je vyhlášen přesun na místo konání akce Slavičin.

 

Po příjezdu na Rotu Slavičin vzbuzujeme rozpačité pohledy, mimo organizátory nás od PS tady fakt nikdo nečekal, v žertu žádáme o jednu Pragu V3S vn (leč soudobé zákony tuto žádost nepodporují), po příchodu na buzerák zaslechneme i pár hlášek typu „Jé hele Pohraničníci" a začíná se fotit, slušně konkurujeme i útvaru VB ve stejnokrojích SNB který tu je jako vždy se svými dobovými vozidly, takticky vybíráme místo mezi nimi a armáďáky v šedesátkách a v uniformách vz.85 .


Velím nástup jednotce pohraniční stráže, nástup do trojstupu, vyrovnat upravit, znovu pozor, les těch PS Brigadýrek vypadá fantasticky ..... k poctě zbraň, vpravo hleď, odplácnu tři kroky k Vosovi a podávám hlášení .....soudruhu kapitáne , poručík „Drak", kombinovaná jednotka pohraniční stráže, v počtu 17 vojínu, poddůstojníků a důstojníku je nastoupena k provedení součinnostní akce „Copak to je za vojáka". Vosa svým orlím zrakem přehlíží jednotku a vydává rozkaz, velte pohov ... a cukají mu koutky úst, povedlo se, všichni čumněj a dle mého názoru, je na co. Naše první hromadný veřejný vystoupení soudobé prezentace KVH a OSH PS Hraničáři právě začalo a vypadá to že né špatně.........

Zatím co čekáme nastoupeni v tvaru na rozdělení do vozidel..... cvakají spouště několika foťáků a je taky proč, v tomhle početním stavu se uniformy PS dlouho na veřejnosti takhle nerojili .... no uvidíme....

Po rozdělení do vozidel zjišťuji že máme přiděleno i našeho loňského řidiče specialistu I. třídy „Dlouhého Toma" , srdečně se zdravíme a i našim klukům Tomova tvář vybavuje zážitky z loňské akce. Reakce Toma na naše uniformy je jak jinak než klasická, no konečně někdo v pořádný uniformně ..... velitelé vozidel a řidiči mají krátkou instruktáž v jídelně, jsou rozdány mapy sektoru a volací znaky, řidiči si domlouvají náhradní frekvence .... Velitel sektoru nás seznamuje s danou strategií a jaké uzávěry kdo v daný čas zajišťuje, poté se přesouváme k vozidlům a po nekonečném čekaní než je potvrzen výsadek parašutistů na vzdáleném okraji koridoru vyrážíme, kolona se řadí za dvě vozidla VB a vyjíždí na hlavní seřadiště zde se dělíme na dva pochodové proudy které se rozjíždí za plněním stanoveného úkolu hlídky VB zajišťují hladný průjezd městem a frekventovanými křižovatkami, civilní auta a lidi na ulicích zastavují a mávají, v mnoha případech tatíci zvedají své ratolesti do náručí a ukazují ...a jako bych to slyšel ....."Tak tímhle jsem taky jezdil když jsem byl na vojně, tatí a ty jsi byl na vojně taky ??"  – no už fakt takovejch moc není .....

    

Přijíždíme na první místo uzávěry, vysedáme a ještě nad mapou si s velitelem sektoru upřesňujeme místo nasazení naší skupiny, s řidičem sjednávám místo vyzvednutí a vyrážíme. Na našem useku se už tetelí druhá skupina, tož operativně pokračujeme dál po linii useku, potkáváme velitele skupiny PS a přicházíme o mapu, no budiž říkám si, nějak bylo nějak bude, dostáváme úkol přidělit jednoho pozorovatele s dalekohledem k autohlídce VB, Vybíráme toho nejbystřejšího Macana, tetelí se, že se sveze esenbáckým autem (to ještě nevěděl že v ňom bude jezdit do večera). Dostáváme další úpravu rozkazu zajistit prostor pod místní zříceninou, po dvou kilometrech oraništěm si připadám jako trosky oné zříceniny, sípu do kopce, procházíme v rojnici vytýčeným úsekem a smiřujeme se skutečností že se stále vzdalujeme, potkáváme lesní dělníky, následuje krátké prověření oblasti, přeskupení do hlídek a jednu hlídku po krátkém poučení postupu při kontaktu s civilisty vysílám k těmto dělníkům. Hlídka přichází do prostoru mýtiny kde dělníci pracují, udiv na jejich tvářích. Hlídka ledabyle salutuje ruka jen krátce vystřelí ke štítku Brigadýrky a hlasitě dělníky zdraví „dobrý den, hledáme výsadkáře neviděli jste někoho v maskáčích, máme tady v okolí akci ...", chlapi bohužel nikoho neviděli, jejich pohledy však stále nejistě přejíždí naše samopaly zavěšené na bocích a nevěřícně hledí na naše PS Brigadýrky, loučíme se a jdeme dál, po několika stovkách metrů dostáváme další rozkaz, ten nás definitivně od místa extrakce vzdálil, bez proviantu a vody, kterou máme v našem výjezdovém vozidle a bez mapy jen s chabou místní znalostí terénu sestavujeme znovu rojnici a pokračujem po vrstevnici na obec Komňa, v radiostanici slyšíme občas útržky relace o akci která probíhá na druhé straně kopců, máme občasné spojení pouze velitelem druhé slupiny, který naštěstí vlastní na rozdíl od nás stále mapu sektoru, popisuju mu orientační body a žádám o zajištění kontaktu na naše vozidlo, bohužel teké nemá pojítko s frekvencí řidičů, ale jen to naše osobní spojení na Motorolách, dáváme mu informaci že přibližně do hodiny a půl. budeme k vyzvednutí u kostela v obci Komňa a že mu věříme .....

 

Na krátkém odpočinku hodnotím vojenské vystupování kluků , jak šli za lesákama ( chválím jejich způsob jak dobře pochopili zasalutovat, jen tak švihnout rukou ke stítku a - dobrý den ) jak se pomalu voťukávali a když stavěli v lese na cestičce motorkáře .... šlo jim to už skoro samo, pak jim vyprávím že voják v uniformně se musí umět chovat, vyprávím jim, že být voják základní vojenské služby mnělo občas i své výhody a když voják nebyl žádnej vejtaha nebo hulvát a šel na jedno do hospůdky - odcházel nalitej jak dělo po několika panákách a metru piv od místních štamgastů ( moc mi nevěřili ) ............

    

Přibližně po 7 kilometrech vtupujeme na okraj vesnice jsme jako skupinka 5 příslušníků PS v plné kráse (moje maličkost jako por. dva svob. a dva vojíni), rychle opucujem boty v trávě od zbytků ornice a posílám jednoho z kluků optat se domorodců, je-li ve vísce otevřená hospůdka nebo konzum (žízeň jak trám. auto s proviantem na druhý straně koridoru - nikdo neví kdy ho potkáme), pozoruju z povzdálí několika kroku jeho komunikaci " Dobrý den " ruka cvakla o štítek čepice " paní prosím vás ......obchod, hospoda ......., hospoda už tu není chlapci, ale vy máte žízeň co ?.... kolik vás je, pět .....no počkejte ........za chvíli se vrací, má v rukou košíček a v něm PĚT orosených 10 stupňových PLZNÍ ..... kluci čuměj ..... já taky, snažím se paní mimo spousty děkování dát 200,- ....paní odmítá se slovy, to né, to od vás nevezmu, to nejde vy jste naši vojáci z hranic .......... ještě jednou jsme poděkovali a ten slastnej mok tam šoupli, až to u každýho zasyčelo, já na dvakrát, mužstvo se třema až čtyřma přestávkama, mezi tím se ozvala naše radiostanice, že nás vyzvedne jiné auto u kostela, ženská na nás koukla s pochopením, to scháněj vás? poďte tudy a protáhla nás přes zahrádku, najednou jsme stáli hned za kostelem, kluci jen čuměli a nevěřili tomu co zažili, tak jim říkám, jo pánové, to je kouzlo uniformy a tu co máte na sobě to je uniforma PS .... Paní byla z Brna tak kolem, 60 let, jezdí sem na slovensko-moravském pomezí na chalupu po rodičích (no to jsem čuměl i já, jakej krásnej vztah mají někteří civilisti k této uniformě, nezažít to na vlastní kůži v dnešní době s čtyřmy svědky neodvážil bych si to tu psát.....).

 

Postáváme u kostela místní pokukujou a v rádiu se ozívá Žeňa „ Třetí, třetí ja prvý ,udej pozici", „tak kde jste plantážníci", odpovídám že na místě smluvené extrakce ..... během chvilky u nás stojí GAZ a v něm Žena s druhou skupinou a jako vždy dobrou náladou mi oznamuje, že se nám ztratil náš velitel od PS a jedna hlídka kterou si vzal pod přímé velení, no což – ztráty jsou povolený a jsou dospělí poraděj si.... Ještě doufám že nezakufroval na slovensko. Během chvilky je za kostelem samej pohraničník a tři auta, místní nevěřej svým očím. Krátké info o vývoji situace, nad mapou. Coby poručíci kordinujeme tedy další úkoly pro naší jednotku, pak že bez velitele to nejde, Moji kluci sdělují ostatním svůj zážitek prožitý za posledních pár minut ..... nasedáme do vozidel a přesouváme se na další uzávěru, obsazujeme linii na komunikaci mezi státovkou a obcí Bzová, jsme zde tři skupiny první část useku zajišťuje Teta, druhý Žeňa a třetí moje skupina, pod námi jsou kluci od armády a uzavírají sektor esenbáci , kluci vyskakují z auta takže zatažení useku jde jak na drátkách, jako poslední vysedám já no mně to už tak pružně nejde ale zato domlouvám s naším řidičem místo vyzvednutí .....

             

Netrvalo dlouho a předsunutá průzkumná hlídka PS s volacím znakem „osamělý střelec" hlásí kontakt ve svém sektoru, chvilka odmlčení a pak udýchaný hlas z rádia oznamuje že má jedno zadržení, začíná se to vyvíjet dobře naše konto nebude nulové a tak snad splníme že v našem useku NEPROJDOU. Zadrženého „Paragána" vyzvedávají esenbáci a odváží na základnu Slavičín, jeho den v přírodě tím končí. My zůstáváme na pozicíh. Kolem našich stanovišť projíždí lesácký auto, zastavuje pár metrů od mé maličkosti a vystupuje, zatím mne nevidí ale dalekohledem se rozhlíží po našem koridoru, ukazuju se mu a vycházím z poza statného smrku, spouští dalekohled na krk a vyráží rovnou ke mně, no uvidíme o co půjde..... Začínám dobrý den a krátce salutuji, taky odpovídá a ruka mu automaticky střelí ke štítku lesácký čepice, a reaguje „docela se vyčasilo", „jo jo" odpovídám neutrálně neboť stále nevím co se z toho to setkání vyklube, „koukám že tu máte cvičení co ? to budete uzavírat hranice ? " směje se , no z pána se vyklubal místní hospodář polesí a prima jsem si pokecali o místních poměrech, stěžoval si na vzrůstající kriminalitu, po tom co odešla armáda. Znovu se ozvala stanice, stahujeme se výskyt „Paragánů" ve větší koncentraci v jiné části koridoru a je třeba to naší jednotkou podpořit. Loučím se, neboť už slyším čeho UAZe, kluci vylezájí na silnici, „Teda vás tu je" konstatuje lesák „já věděl jen o třech" ....., je dobře že se někdo takto mladejm věnuje, když už ta vojna není říká, loučíme se podáním ruky a já nastupuju do našeho UAZe , odjíždíme zase dál.

    

Zaujímáme další linii od Bzové až po Bojkovice, máme vizuální kontakt s několika Paragány, sestavujeme rojnici a jdeme jim naproti, kluci pozorně propátrávají terén, úspěch slaví jeden z našich benjamínků Jiřík, skolil svého „Paragána" navzdory své chlapecké postavě a nepustil se ho ani když se kutáleli do potoka . Jiřík tak rozšířil úspěšnost jednotky PS o další zářez. Ostatní „Paragáni" jsou postupem rojnice PS a VB vytlačeni směrem na Bojkovice, sice to nebyl náš koridor, ale kde se vzal tu se vzal v Bojkovicích samostatně operující velitel PS se svou dvoučlennou hlídkou oznamuje že mají také zadrženého „Paragána" a že potřebujou vyzvednout a zajistit převoz, jelikož je náš koridor vyčištěný přesouváme se proti původním rozkazům se Žeňou a Tetou do prostoru obce Bojkovice. V Bojkovicích projíždíme vesnicí a je vidět že naše ztracené velení zde již působilo, lidé nám mávají a ukazují kde najdeme naše v uniformách PS, přijíždíme k restauraci se zahrádkou, zde si zadržený „Patragán" vychutnával půllitru chlazené limonády co mu koupil náš velitel když mu ji slíbil při zatýkání v korytě potoka pod místním mostem, no to zatýkání prej bylo slušný kino. Kapitán PS lezoucí do koryta říčky směřující pod mostní konstrukci se slovy „Neblbni a vylez já ti koupím limču" – slavil úspěch, nejen u zadrženého ale i u místních neboť obdržel operativní informaci že od kostela je vidět na louku kde se schovává další „Paragán". Po tomto zjištění následovala rychlá akce všichni na kopec .... No pak se to upřesnilo a jen jeden zustal na kopci s rádiem a dalekohledem co by návodčí u kostelíka a ostatní v UAZech se Bojkovicemi řítili na louku za městečkem, z našeho auta se „JeZU" vysypala jak smečka hladových vlčáků a louku braly stečí, další skupinka PS brala louku obchvatem v rojnici z druhé strany a UAZ s velitelem PS si to namířil přímo k boudě uprostřed louky kde mněl být „Paragán" spatřen ....bohužel nikde nikdo ....., přesouváme se na poslední uzávěru podél tratě kluky vysazujem po 30ti metrech blíží se hodina ukončení akce a je předpoklad že se ještě někdo pokusí touto hradbou odhodlaných projít , pak už to nemá význam , protože by se nedostal včas do kasaren Slavičíma což byl cíl všech „Paragánů" vysazených na počátku akce v určeném koridoru ve vzdálenosti 18 kilometrů od cíle .
Přichází chvíle ukončení akce, radiovými pojítky všech frekvencí se předává relace ukončení „Třpytka ,třpytka západ". Vyzvedáváme naše kluky a jedeme směr základna. Sjíždí se všechny vozidla opět městem projíždí kolona vozidel vojska a VB, opětujeme mávaní těm na chodnících kteří nás s úsměvem doprovází na naši cestě do kasáren, ...... je přeci Květen a všude rozkvétá šeřík......

 

Po příjezdu do areálu posádky Slavičin vystupujeme, protahujeme svá rozlámaná těla, upravujeme se a v době čekání na vyhodnocení probíráme s ostatními své zážitky , kluci jdou posledního zadrženého předat na štáb vozil se s náma už při poslední uzávěře a vyprávěl nám jak z nás mněli všichni respekt protože oproti jiným byl náš usek neproniknutelný a všichni kdo na nás narazili se raději zase pomalounku stáhli hledali jiný sektor k průchodu, jeho slova nám dělali opravdu dobře ....

 

Nástup k slavnostnímu vyhlášení ukončení akce, naše jednotka je vzorně vyrovnána a rozkazy jasně formulovány, to už nevydržel někdo od armáďáků vystupuje před svou jednotku a po našem se taktéž ujímá velení svých, nástup začíná mít opravdu ten správný říz, je to supr, velitel akce velí všem zúčastněným jednotkám pozor, konstatuje ze akce proběhla bez mimořádných událostí, rekapituluje na startu nastavené parametry akce


COPAK JE TO ZA VOJÁKA 2013
Vzdálenost - 18 km vzdušnou čarou. Šířka prostoru 7 - 9 km
Časový limit - 9 hodin.
110 pátračů, 26 vozidel.
13 výsadkářů - 8 dopadeno, 3 nezvěstní (telefonicky potvrzeno), 2 prošli - GRATULACE!

Těm co prošli je vystaven certifikát „Průzkumníka roku" několik úspěšných armáďáků je povýšeno a nás velitel si dojednal prostor pro slavnostní povýšení v našich řadách PS. Od toho dne se stal svobodníke i náš Jířík, který svým zadržením přidal jeden zářez z celkového letošního počtu čtyřech zadržených „Paragánů" je opět velen pozor a slavnostní Hurá zní po kasárenském dvoře, je velen rozchod, spousta pocitů a diskuzí mezi zúčastněnými, stálé fotografování a ujištování, že příště znovu se zde setkáme , loučíme se s naším řidičem který nám předvedl neuvěřitelné kousky se svou sanitkou v terénu kde i chodit bylo obtížné, prostě mistr svého vozu , který nás jako vždy dovezl včas a bezpečně na ty nejsložitější místa .

Nasedáme do svých civilních vozidel a odjíždíme, mávání a loučení s velitelem pořádající akci si opět potvrzujeme že další rok s náma počítá znovu, tak jako loni i letos jsme si udělali dobré jméno a ty uniformy PS jsou dalším zpestřením které musíme znovu opakovat, no snad nás bude víc, neboť o našem úseku se dalo vždy říct NEPROJDOU ! a nato jsme hrdí.

Naše cesta směřuje na rotu Žítková, kde v následujících hodinách budeme probírat aktuální zážitky a relaxovat do druhého dne kdy využijem pobyt ve vojenském prostředí k doladění našich vědomostí ....

 

                  A1 Baret cerveny SNB-13 sprva FMV Baret příslušníku 14. správy FMV

O nás

Občanské sdružení

 

OSH Hraničáři

 

 

Zaregistrováno u MV ČR dne : 28.4.2011

IČO: 22891579

adresa: Praha 7 Holešovice, Jankovcova 1405/32


 

Odběr novinek

Rychle a jednoduše se zadáním Vašeho emailu můžete zde přihlásit k odběru Novinek webu OSH-hraničáři.

Vaše data budou v bezpečí. Nemáme rádi spam.

Návštěvy

Dnes270
Včera228
Týden498
Měsíc7296
Celkem 125088

6
Návštěvník/ů právě online.

23. květen 2017

Podobné na FB

Premium Joomla Templates