Střelba do černého

 

Jak jsem se účastnil ostrých střeleb na akci OSH Hraničáři, i když jsem to původně vůbec nečekal. Jak jsem si to užil i si vzpomněl na vojenská léta strávená na hranici v uniformě pohraniční stráže.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Příjemně strávené odpoledne, aneb střelba do černého

Předně bych chtěl upozornit, že střelbou do černého, není myšleno nic rasistického, ale že se prostě a jednoduše jedná o střed terče. To jen tak na okraj, aby nedošlo k nějakým mylným výkladům.

Začalo to všechno tak nenápadně. Takové unavené podmračené dopoledne. Když v tom mi zazvonil telefon. Na druhé straně byl kamarád Drak a ptal se, co dělám. Přiznal jsem se, že jsem ještě v posteli a nic zvláštního na tento den neplánuji, načež navrhl, co si tak trochu zastřílet. Ten nápad se mi hned zalíbil a tak jsem nabídku přijal. Ptal jsem se dětí, jestli pojedou s námi, ale už měli svoje plány. No, jejich chyba. Ještě budou litovat. Což se později potvrdilo. Drak po telefonu obvolal ještě pár lidí, ale nakonec jsme vyrazili jen ve třech. Drak, Wolf, nejmladší z výpravy a já (Sami). Což ale vůbec nemělo vliv na to, abychom si společné odpoledne neužili.

Vyrazili jsme směr Kladno. Věděli jsme, že cílem cesty je Libušín. Kdysi jedno z center tak zvaných ochranných hradišť přemyslovského státu. Ale naším cílem nebylo studium historie, nýbrž střelnice, nacházející se právě v blízkosti této středočeské obce. Navigace nám do cesty stále kecala, nicméně to správné místo neuvedla, zkusili jsme se i zeptat místních, ačkoli to služební předpisy nezakazují, služební část ano. Přesto jsme se tedy ptali, leč marně. Až po přímém telefonickém dotazu u provozovatele byla cesta upřesněna a mi jsme konečně dorazili na to správné místo. Na střelnici k nám byli vstřícní a tak jsme se za chvíli ocitli na palebné čáře ( to je to stanoviště odkud se střílí směrem k terčům).

Drak provedl krátké bezpečnostní poučení a začal vyndávat zbraně a náboje. Začal jsem pociťovat zvláštní vzrušení. Vždy jsem ke zbraním cítil zvláštní úctu a jsem si dobře vědom, co dokážou. Ve chvíli, kdy ji vezmete do ruky, tak dojde k určitému spojení. Je nutné se se zbraní seznámit. I když u první pistole, kterou jsme měli střílet, to bylo spíše setkání po letech. Kdysi jsem s takovou sloužil. Tři roky v centru Prahy se nezapomínají a jak se později ukázalo, tak ani střelba se nezapomíná. Drak a Wolf, kteří přeci jen chodí na střelnici častěji, už byli připraveni a tak jsme se dali do páskování nábojů. 9mm argumentů, jak zpívá Dan Landa, bylo napáskováno – připraveno vše pro střelbu z pistole ČZ 85. I my jsme byli připraveni. A tak jsme postupně vyzkoušeli střelbu z různých vzdáleností, potom s přebíjením a nakonec i dvou výstřely a také dvou výstřely s přeběhnutím. To už je skutečný zážitek. Docela zajímavě to vypadalo i ze záznamu, neboť Drak pořizoval dokumentaci jak fotografickou, tak videozáznam. Jeho jsem pak točil já. A on neodolal a přidal na akčnosti. A ačkoli od doby jeho služebních let už je o pár kil starší, tak vystřihl během střelby para kotoul, přebití a doražení protivníka. Náš nejmladší účastník, Wolf, sice poznamenal, že se náhle zvedl oblak prachu, z něhož se posléze vynořil. Ale bylo to náhodou efektní a bylo znát, že ani tyto návyky člověk úplně nezapomíná.

Další zbraní, kterou jsme si vyzkoušeli, byla malá pistole ČZ 45, ráže 6,35mm. Drak nám poradil, zkusit si střelbu z ní i bez sluchátek, neboť když to musíte použít na ulici sluchátka sebou opravdu nemáte, no nebylo to úplně nejlepší, protože pískání v uších nebylo nejpříjemnější, ale šlo o to si to vyzkoušet a slyšet její zvuk v reálu. Ten je podstatně vyšší než u devítky, který je mi mnohem příjemnější. I když samozřejmě rána to je pořádná. Odstříleli jsme si každý několik sérií, a když jsme vystříleli všechny náboje z přiděleného plebného průměru, které měl pro tento účel Drak pro každého sebou, tak jsme se rozhodli přesunout na tak zvanou dlouhou, abychom mohli vyzkoušet také dlouhé zbraně. Popadli jsme terče, naše věci a dali se na přesun.

, Tam na nás čekala laskominka. Odstřelovací puška SVT 40 Tokarev 7,62 x 54R. Taková byla i ve výzbroji pluku a později armády Ludvíka Svobody, který jak známo putoval, za 2. světové války z Buzuluku do Prahy, když pomáhal osvobozovat tehdejší Československo a který podstoupil známé boje na Dukelském průsmyku, kde byla tato puška zajisté využita. Sám jsem tam na vojně sloužil také, půl roku na Dukelském průsmyku, i když mnohem později. To už jsme u nás v republice Němce zase vítali. No to jsem trošku odbočil. Tak zpět na tu střelnici.

Drak mi s citem instruktora který se v něm nezapře, podal pušku, abychom se seznámili. Zkusil jsem si zamířit ve stoje, a to mi do ruky šla dobře. Pak jsem zalehl a přeci jen si ji musí člověk trošku srovnat a zalehnout tak, aby si ji dobře zapřel do ramene. Vědom si střelby kulometným nábojem očekával jsem, že když jí člověk nebude mít pod kontrolou, tak ho pořádně nakope a to jsem nehodlal připustit. Později na chvilkovou nepozornost pevného držení zbraně trochu doplatil benjamínek naší výpravy Wolf, když si po jednom výstřelu pořádně pažbu nezapřel a už ji držel. Zpětný náraz do ramene ho ještě chvilku bolel, ale nesl to statečně a pálil dál. Nutno říci, že pálil dobře a přesně. No a já, když jsem se s ní seznámil, už jsem se s ní kamarádil. Několik ran ze cca 80 metrů, by podle zásahů v terči protivníka zasáhlo. A vzhledem k typu použitého náboje, tak by to asi fakt nerozdýchal. Pak jsem si zkusil tuhle pušku i ze stoje a s výsledkem jsem byl spokojen. Samozřejmě jsem nestřílel jen já, ale poctivě jsme se střídali a nachodili kilometry, když jsme si chodili ověřovat přesnost našich zásahů a s uspokojením přelepovali průstřely polepkami. Pak zase zpět na palebnou čáru a další salvy. Člověk přestává vnímat čas. A to už Drak vybaluje další lahůdku. Nám dobře známý samopal vzor 58 se sklopnou pažbou - tedy bohužel jeho upravenou verzi Taktikal 858. S tím plnokrevným, jsem odsloužil celou vojnu, takže opět setkání po letech. A když se setkají staří známí, tak to je, jako by se viděli včera. I když měl zablokované dávky, jak určuje zákon, tak jsem si s ním skvěle zastřílel. A opět nejen já.

Ani jsme si to neuvědomili a uplynuly bez mála tři hodiny na čerstvém vzduchu, i když silně provoněným korditem . A věřte, že vůně střelného prachu a benzinu, jsou vůně, které pořádného chlapa dostanou. No, samozřejmě i vůně ženy, ale to sem teď nepatří. V každém případě jsme si odpoledne opravdu parádně užili. A nejlepší na tom bylo, že to celé nebylo vůbec předem plánované a všechno to začalo, jako takové ospalé, unavené, podmračené dopoledne. Nikdy nevíte, jak se takové dopoledne může vyvinout a jak vás každý den, i když nevypadá, může překvapit. I takové mohou být akce OSH Hraničáři.

Přehled zúčastněných :

Drak

Wolf

Sami

                                                                                                                                             Autor: SAMI

O nás

Občanské sdružení

 

OSH Hraničáři

 

 

Zaregistrováno u MV ČR dne : 28.4.2011

IČO: 22891579

adresa: Praha 7 Holešovice, Jankovcova 1405/32


 

Odběr novinek

Rychle a jednoduše se zadáním Vašeho emailu můžete zde přihlásit k odběru Novinek webu OSH-hraničáři.

Vaše data budou v bezpečí. Nemáme rádi spam.

Návštěvy

Dnes269
Včera228
Týden497
Měsíc7295
Celkem 125087

7
Návštěvník/ů právě online.

23. květen 2017

Podobné na FB

Premium Joomla Templates