Copak to je za vojáka II.

 

Psal se rok 2012 a v této neklidné jarní době  právě probíhalo utajované součinnostní cvičení zvláštních jednotek armády a ministerstva vnitra na česko-slovenské hranici …….

Tak né, tak tedy jinak, dne 27.4.2012 proběhl  již 3. ročník avizované akce „Copak je to za vojáka II“ , pořádaného klubem vojenské historie Army parkem Slavičín. Této události se zúčastnilo na stovku nadšenců a více jak dvě desítky veteránských armádních a policejních vozidel včetně dalších  mobilních prostředků .

Na slavnostním zahájení akce byla představena desetičlenná skupina výsadkářů ( u většiny z nich nemohlo být o jejich minulé specializaci či zařazení  k onomu druhu vojska žádných pochybností ), pro odlišení od ostatních účastníků akce a možnost skrytého pohybu v terénu byl zvolen stejnokroj s kamufláží vz.95.  Pravidla byla pro tuto skupinu jasně určena : přesun po vlastních z místa výsadku bez použití dopravních prostředků a jakýchkoliv jiných komunikačních prostředků ( z bezpečnostních důvodů měl u sebe každý mobil, ale zapečetěný v obálce ) mají za úkol z místa vysazení vzdáleném přes dvacet kilometrů projít vymezeným koridorem několika řadami uzávěr či přehrazení a to samozřejmě bez zadržení těchto jednotek a sborů, zpět do kasáren „komu se to povede získává KVOP“  aneb jak to všichni znáte z onoho filmu od kterého si tato akce vypůjčila název.

                  033

Po krátkém seznámení s mapou terénu, kdy si moli udělat pouze vlastní poznámky a náčrty, byli dovezeni do místa výsadku.

Krátce po sedmé hodině dorazila kolona vozidel Veřejné bezpečnosti, skládajících se převážně z vozidel VAZ 2101 a VAZ 1600 v žluto bílé kombinaci  VB včetně zařízení VRZ - AZD 500 a 501 na střechách, osádky vozidel tvořili uniformovaní příslušníci SNB, včetně dvou dopravních hlídek VB na motocyklech JAWA 350 , jako triumf se dostavili i dvě osádky vozidel ve starším barevném modrém provedení, s bílým pruhem a nápisem hlídka veřejné bezpečnosti na vozidlech Škoda MB1000,  Moskvič . Kolonu uzavírala pražská osádka Volhy 24 combi z PMJ doplněná psovodem.

                                074

Ani armáda nebyla v této oblasti zastoupena špatně, na dvě desítky vozidel UAZ 469  podporovaných flotilou vozů UAZ 452A včetně jednoho vozidla GAZ 69 byla zajištěna i dvoučlennou skupinou Regulovčíků v plné výstroji a vozidlem UAZ 469 v barevné kombinaci s označením TAI ( Tankové a Automobilní Inspekce – tudíž nejedná se o žádný „Tajný“ jak se ozývalo z hloučku civilistů v průběhu akce někde u nádraží ) příslušníci byli označeni modrou páskou s bílým písmem TAI a uniformu vz.85. Ostatní příslušníci z účastněných jednotek měli v drtivé většině pro tuto akci předepsanou ustroj vz.60 „Jehličí“. Někteří  červenou pásku s bílým nápisem HLÍDKA ( prostě „Lítačka“ ).

                     067

Účastnický vozový park byl dále podpořen mohutnou řadou vozidel PV3S a Tatra, včetně GAZu 66. Tato hradba byla umocňována přítomností prostředků OT Fugas a BVP či opodál stojící mostní soupravy na podvozku Tatra 813.    

                             158 

Na nástupu byla naše kombinovaná četa I. roty Hraničářů, doplněna dvěma příslušníky velení BS Karpaty a dvěma spojaři ze 4. družstva BSK Zlín, jako přepravní vozidla nám byla přidělena vozidla UAZ 452A  a UAZ 469, což naší početní kapacitě dostačovalo.

Řidiči a velitelé vozů byli dále na poradě štábu seznámeni s operační mapou, volacími znaky a frekvencemi použitých spojovacích prostředků včetně rozdělení operačních úseků a jejich velitelů.

Následně byly vytvořeny pochodové proudy Západ a Východ. Načež se tyto obě kolony rozjely na výchozí postavení a stanoviště uzávěr. 

Civilisté v této operační lokalitě byli v minulosti zvyklí na výskyt armády z několika vojenských útvarů či opravárenských závodů a muničních továren. Ale že znovu zažijí takovou koncentraci pohybu armádních a bezpečnostních složek té doby, z pokojných občanů tušil tento den pravděpodobně málokdo z nich. Moto-spojky prováděly uzávěry komunikací pro volný průjezd městem a vesnicemi, lidé se zastavovali, vozidla též a světe div se nadšeně mávali. Tatínkové zvedali své ratolesti na ruku se slovy hele támhle s tím jsem jako voják taky jezdil, na což většinou se jejich potomek udiveně zeptal, tatí tys byl taky voják ?? Což zase pobavilo jejich drahé polovičky. Bylo nádherné ráno svítilo slunce a deset diverzantů se pokouší projít nepozorovaně na naše výsostné území, my jsme ale na cestě k prvnímu styčnému bodu a odhodláni naplnit naše hraničářské „NEPROJDOU“ ( když nepůjdou ) ! . 

Jelikož jsme v prostoru naší pozice včas, setkáváme se s naší  moto-spojkou, hlídkou VB v prostoru památníku vypálené pasekářské osady Ploština, kde Němečtí fašité dne 19.dubna 1945 v plamenech usmrtili 22 osob různého věku a pohlaví z přilehlých obcí. Je deset dní po výročí této drastické události. Místo je pokryto desítkou věnců, je dobré že ani lidé v tomto kraji nezapomínají. Naši kluci si čtou události, které se zde přihodily z mramorových pamětních desek. Jejich ruce mačkají samopaly, které mají zavěšené na krku. Co se jim honí hlavou, se nechci ptát, mám za to, že to vím, je dobré je brát i na takováto místa. Do ticha však říkám „do konce války tehdy zbývalo jen 12 dní“.  Udělali jsme několik fotografií z místa památníku včetně naší kombinované čety Hraničářů (všimněte si výrazu těch tváří – řekl bych, že se jim stále honily hlavou myšlenky událostí z tohoto místa).    

  107  103

          106

Máme krátkou bojovou poradu s další hlídkou VB a vyjíždíme na pozici .

Naše první předsunutá linie slouží k detekci pohybu, jde více méně o pozorování pohybu, samotné zadržení výsadkáře by bylo sice hezké, ale je to velmi nepravděpodobné. Po patnácti minutách po rozmístění našich hlídek naplňujeme do nás vkládané naděje, na protějším kopci, ale mimo dosah naší zóny jsou spatřeny dvě rychle se pohybující postavy a jsou v nich poznáni výsadkáři – informace jde rádiovým spojením na štáb naší zóny „Východ, jsou předány informace o souřadnicích, počtu a směru dalšího pohybu těchto výsadkářů. Jelikož naše přítomnost na těchto pozorovacích pozicích již nemá cenu, jsme převeleni na další zónu.

Při přesunu o několik kilometrů projíždíme znovu vesnicemi, kde hlídkují vozidla VB a další naše čety, zdravíme se navzájem. Okolo projíždějící turista ve svém BMW s Rakouskou značkou málem spolknul volant, zastavuje a dělá si fotky projíždějící vojenské kolony a vozidel VB. Na křižovatce stojící hlídka VB se k němu vydává, ale on z ničeho nic sedá do auta a rychle odjíždí opačným směrem, s naším řidičem Pavlem se po sobě pobaveně koukáme a nevěřícně kroutíme hlavou. Kolega z hlídky VB se směje a říká , "já mu šel nabídnout, že si nás může vyfotit zblízka, holt asi neměl čisté svědomí". Na jiné zastávce se naše motohlídka VB, fotí s pravým Hárlejářem. Je vidět, že místním lidem z okolí zelená a žlutobílá evidentně nevadí. 

                120

Jsme na nové linii, kde v součinnosti s dalšími četami a skupinami uzavíráme s padesáti metrovými rozestupy novou obranou a zadržovací pozici. Po několika desítkách minut zde na křídle taktéž zaznamenáváme pouze vizuální kontakt mimo náš směr, naše informace jdou znovu do štábu a jsou potvrzeny i z jiných stanovišť. Polykáme zbytek poledního řízku s chlebem a sbíráme svoje lidi do auta. Je nařízen další přesun, potkáváme další tři naše skupiny kterým kleklo spojení , navazujeme proto s velitelem komunikaci na náhradním pojítku a předáváme jim příkazy pro jejich skupinu. My odjíždíme na poslední pevnou pozici, při cestě  mám pocit, že někoho vidím, jak zalehnul do mlází, když nás spatřil, zadávám směr vysílám tři sprintující hraničáře, bohužel to byla jen pasoucí se srna, škoda. Jedeme pro kluky, náš řidič umí, jeho UAZ opouští polní cestu a šplhá srázem na pole. Zde nabíráme naše kluky a pokračujeme přes pole přímým směrem k další obci, na kraji pole potkáváme majitele, čekáme, že budeme v lepším případě jen seřvaný, ale kupodivu se chlapík jen ptá co máme za cvičení. Řidič Pavel mu odpovídá, že honíme paragány, chlapík pokrčil rameny nikoho mimo nás neviděl, ale Pavlovi nabízí, že má na tohodlenc UAZe nějaký náhradní díly, ať se jde podívat do stodoly.  Pavel z časových důvodů odmítá ale na chlapíka si bere telefon, že se určitě ozve. A pak že lidi nemají rádi armádu a policajty, smějeme se ještě cestou na nové stanoviště.
 
Naše poslední zádržná pozice nám hodně připomíná hraniční koridor, táhne se podél asfaltové cesty kde ve vzdálenosti deseti metrů protéká v hlubokém korytu říčka. Po dalších padesáti metrech souběžně vede jednokolejná trať, a za ní se zvedá několik set metrový svah až k upatí lesa. Jelikož je pro nás tato pozice výhodná tak rozdělujeme hlídky na vzdálenost až padesát metrů. Naše vozidla schováváme do porostu lesíka, který máme za zády. Tento úsek hlídáme až k vesnici ještě s jednou četou, ta je na styku s další četou, která hlídá dva mosty v obci, nádraží a křižovatky. Dál od obce jsou zas jiní. My jsme na samém křídle linie končící u hranice koridoru. Naše pozice jsem vybral skryté, ale místy i metr od cesty. Ležíme tu v příkopech a za stromy, využíváme stínu a větví, tak abychom nebyli vidět, ale přesto viděli. Je odpoledne a lidé začínají chodit na procházky nebo projíždí na kolech, také zde ale pravidelně pendlují naše UAZy, na této části se nám jich točí pět, Takže vlastně slušnej frmol. Být výsadkářem tak tudy rozhodně nejdu a to chudák výsadkář vlastně ještě neví, že by zde narazil na nás Hraničáře. Že nás vlastně opravdu není skoro vidět, zjišťujeme z reakcí korzujících spoluobčanů, kteří kolem nás procházejí místy ani né metr, jen někdy se ozve jé hele voják , „já si ho vůbec nevšimla“ a to převážně  jen proto že kolega decentně zakašlal, když se slečna jala dva metry vedle něj v chroští konat potřebu. Byli ale i bystřejší tatíci s kočárky, kdy své drahé polovičce sdělovali své poznatky „hele a tady je druhej“ načež jsem z příkopu slušně tlumeně pozdravil a optal se a těch předcházejících osm jste neviděl ?? a prosím opatrně, stojíte mi kolem kočárku na anténě od vysílačky“. Když se vracel jiný manželský pár se svým psem, byl  očividně překvapen, že nás tu spatřil i po třech hodinách, „jé oni tu jsou pořád“ !

Právě projížděl UAZ a obdržel jsem zprávu, že většinu "Paragánůů pochytali ve vesnici. Jelikož čas povolený k jejich přesunu byl na spadnutí, máme to zabalit a stáhnout se do kasáren. Vylezl jsem tedy z příkopu a dal pokyn ostatním Hraničářum, ať jdou též na silnici, údiv toho manželského páru, který jen v tom oblouku cesty náhle spatřil šest postav se samopaly, lezoucích různě z rygolu či lesa byl kouzelný a završený krásnou otázkou „ježiš kolik vás tu je", na to se nedalo odpovědět jinak než „jo pane zatím málo, ale zato jsme všude“. Chlapík pokyvoval hlavou, stáhnul psa s manželkou a tiše pozorovali jak nastupuji s kolegou do jednoho z UAZů který nás nabíral. Se slovy nashledanou, jsme se i s touto dvojicí rozloučili.

Bylo pozdní odpoledne, slunce stále pekelně hřálo, v hubě měl každý sucho, patro se nám hádalo s mezaninem a naše vozidla se teprve sjížděla na návsi, lidé postávali u svých domků, paní z nádraží se živě vybavovala s hlídkou VB. Konečně náš úsek byl stažen kompletní, tudíž se mohlo odject do kasáren, na okraji obce se na nás připojila další stahující se kolona. Stálo zde vozidlo VB a jeho posádka řídila na této křižovatce dopravu, všichni jsme již směřovali do kasáren.

Když jsme přijeli do kasáren ve Slavičíně, akorát z UAZu TAI-ky, vylézali tři zadržení Paragáni. Všichni přítomní tleskali, patřilo to nejen těm co je chytili, ale i těm zadrženým.

                       040

Po krátké pauze, kdy jsme se vrhli na zbylé zásoby vody v našich zaparkovaných civilních autech, byl vyhlášen nástup a vyhodnocení akce. Z deseti výsadkářů prošli tři, ti obdržely pamětní list „Průzkumníka roku 2012“, KVOP jim udělí dle možností asi doma.

Pořadatelé zvládli program organizačně náročné akce na koordinaci přesunů a zajištění dostatečného množství nadšenců na jedničku. Všichni chápou, že bez spojení není velení a obdiv též patří nadšencům provozujícím armádní a policejní veterány. Jelikož jsme jako Hraničáři coby věkově nejmladší tým obstáli se ctí, máme pozvání i na další akce tohoto ražení.  Chlapci se otrkali i ve společnosti starých mazáků a profíků, což je pro ně velké plus a zajisté to zúročí i jinde. Prožili jsme krásný slunný den v armádním stylu, kdy byla zakomponována i ukázka součinnosti s další ozbrojenou složkou na které jsme se přímo podíleli .

Celkově lze konstatovat, že až na jeden výron kotníku u sousední skupiny, nebylo zaznamenáno žádné zranění a co jsme si ztratili to jsme si zase našli . Večerní společenské události u ohňů jsme se již raději neúčastnili, neboť nás čekala naše rota  VU 5220 na Starém Hrozenkově  a další činnosti s pobytem na ní spojené.

 

- Drak -

 

O nás

Občanské sdružení

 

OSH Hraničáři

 

 

Zaregistrováno u MV ČR dne : 28.4.2011

IČO: 22891579

adresa: Praha 7 Holešovice, Jankovcova 1405/32


 

Odběr novinek

Rychle a jednoduše se zadáním Vašeho emailu můžete zde přihlásit k odběru Novinek webu OSH-hraničáři.

Vaše data budou v bezpečí. Nemáme rádi spam.

Návštěvy

Dnes267
Včera228
Týden495
Měsíc7293
Celkem 125085

8
Návštěvník/ů právě online.

23. květen 2017

Podobné na FB

Premium Joomla Templates