POHRANIČNÍ TURISTIKA

 

Úvodní zamyšlení autora... 

 

Vážení přátelé...jen velmi stručně. Nejen pohraniční turistice se totiž věnuji ve své rozsáhlé publikaci. Turistika má v naší krásné vlasti mimo bohatých historických kořenů zcela jistě mnoho podob – od skupinového poznávání horských oblastí po rodinné výlety na hrady a zámky. Naší republikou je propletena rozmanitá sít turistických stezek pro pěší i cyklo s pestrým výběrem poznávání prostředí, krajiny, památek, zvyků a v neposlední řadě lidí.

 

Nabízím vám pohraniční turistiku prostřednictvím které lze poznávat rozmanitosti spjaté se státní hranicí České republiky a sousedících států. I když se k definici pohraniční turistiky dostanu později, jen pro pořádek připomenu, že obnáší poznávání prostředí a krajiny v níž je vedena státní hranice České republiky se sousedními státy, poznávání památek spjatých s historickými událostmi v pohraničích oblastech a v neposlední řadě poznávání obyčejů a zvyků z dob dávných, které lze vyčíst z informačních tabulí jež jsou součástí turistických cest. Někdo poznání pojme jako celek. Jiného zaujme jen některý z cílů.

 

K sepsání publikace o pohraniční turistice mě iniciovalo hnedle několik důvodů. Již při studiích na Právnické fakultě v Olomouci mě zaujal předmět ústavní právo a z něj problematika státních hranic. Na cestách jsem začal poznávat vedení státních hranic. Zpočátku mě zajímaly jen obyčejné hraniční mezníky. Zajímavého hraničního značení a dalších krásných věcí v pohraničních oblastech však přibývalo. Nedávno jsem se rozhodl každou výpravu systémově zdokumentovat. K čemu ale takové snímky, když nebylo možno se s nimi podělit. Toužil jsem poznat místa, kam ještě před několika lety byl vstup zakázán (dokonce i pod hrozbou zastřelením). Toužil jsem navštívit lokality, ve kterých i dnes platí pro návštěvníka zvláštní režim – tím jest mít u sebe cestovní doklad. Každý pohraniční turista je svým způsobem i vědátor – může si ve virtuální mapě nebo přímo v terénu vyměřovat různé délky spjaté s vedením státní hranice a tyto porovnávat. I já okusil tuto roli. Výsledky jsem zanesl do publikace.

 

Vězte, že to není jen o hraničních kamenech a hraničních přechodech. V publikaci si přijde na své každý z vás! Někdo bude chtít dobývat hraniční tisícovky, jiný dobývat trojmezní místa nebo si dělat dokumentaci historických hraničních kamenů. Vysloužilé pohraničníky a historické nadšence zase zaujme železná opona a československé pevnostní opevnění.

 

Publikace je členěna do třech částí. Aby vaše poznávání a dokumentace byla co nejzajímavější, je třeba se nejprve vzdělat – tj. dozvědět se o teorii státní hranice a vývojových událostech s ní spjatých. Dále je třeba připomenout vývoj režimu pohybu osob na státních hranicích. O tomto pojednává část A a B publikace. Teorie publikace se, kromě vlastních získaných poznatků a informací, opírá o knihu Státní hranice Československa a České republiky, kterou sepsal vysokoškolský pedagog, můj bývalý učitel a pohraniční turista Dr. Jaroslav Sovinský. Tato kniha je jedinou svého druhu. Dále jsem se inspiroval Příručkou pro pohraničníky (1. vydání z roku 1963). V neposlední řadě se jedná o informace získané z různých webů, které spravují historikové nebo nadšenci dané oblasti. Část C již nabízí kompletního průvodce pohraniční turistikou, kdy jsem jednotlivé turistické cíle zařadil do deseti částí. Tato část publikace je již plně v mé režii krom odborných komentářů získaných z turistických informačních tabulí nebo webu. V této publikaci nehledejte žádné obrázky z webu. Veškeré obrazové materiály, krom snímků z hraničního archivu Ministerstva vnitra, jsou originální dokumentací z jednotlivých výprav. V publikaci je obsažena fotodokumentace ze všech třiadvaceti výprav, které jsem absolvoval v letech 2011 a zejména 2012.

 

Publikace je určena vám – široké veřejnosti a je volně šiřitelná. Příručka odráží stav ke dni 26. listopadu 2012.

 

Definice pohraniční turistiky... 

 

Turistika má nejen v České republice mnoho podob. Zpravidla ji rozlišujeme podle toho, jakou formou ji činíme (pěšky nebo na kole) a co je jejím cílem (poznávání prostředí, krajiny, památek, zvyků a lidí). Existují i konkrétní specifika turistiky – např. poznávací turistika s průvodcem, dobývání tisícovek v České republice a osmitisícovek ve světě. Specifickou turistikou bude i ta, kterou jsem označil jako pohraniční. Dovoluji si konstatovat, že pohraniční turistika je v důsledku mého konstatování ryze novým pojmem a tudíž i novým specifikem (úzké zaměřenosti) turistiky. Při definici pohraniční turistiky budu vycházet z výše uvedených cílů obecného pojetí turistiky. Pokud jde o její formu, tak zůstaneme u pěší chůze nebo jízdního kola.

 

Pohraniční turistiku tedy chápu jako specifický druh turistiky, činěnou zpravidla pěší chůzí nebo jízdním kolem. Cílem pohraniční turistiky je poznávání rozmanitých věcí spjatých se státní hranicí České republiky. Konkrétně jde o:

 

a) poznávání prostředí a krajiny ve které je vedena státní hranice České republiky se sousedními státy, při této činnosti poznáváme hraniční přechody a hraniční značení, terén jímž je státní hranice vedena od pohodlných nížinných cest až po náročné stezky při vrcholcích hor, a v neposlední řadě další scenerické prvky související s vedením státní hranice,

 

b) poznávání památek, v konkrétní rovině jde o ty památky, které byly zmíněny v předchozím teoretickém výkladu, tj. pevnostní opevnění, zbytky železné opony a poválečných objektů, zaniklé (většinou zničené) pohraniční osady a historické hraniční mezníky,

 

c) poznávání obyčejů a zvyků z dob dávných, které lze vyčíst z informačních tabulí jež jsou součástí turistických cest.

 

Někdo pojme poznávání jako celek. To je i můj případ. Jiný si ukrojí jen některou část, jelikož ho zajímá právě ta. Jen bych rád připomněl, že klíčovým cílem pohraniční turistiky je poznávání hraničních institutů výše uvedených (hraniční přechody, hraniční značení, pohraniční objekty apod.). Bez tohoto aspektu nelze o pohraniční turistice hovořit! V pohraniční turistice lze nalézat širokou škálu prvků obecné turistiky nebo jiných zájmů lidské činnosti. Např. dobytí Trojmezí na soutoku Moravy a Dyje lze spojit s vodními sporty (vodáctvím).

 

 

Je tedy na každém z nás, jak pohraniční turistiku pojme. Já osobně se věnuji všem výše uvedeným cílům, a to pěšky s batohem na zádech. Jsem ryze typickým českým baťůžkářem. Pokud to jde, tak chodím většinou „po čáře“ státní hranice. Tam kde to možné není, tak použiji blízkou pěšinu respektive signálku. Znám ale například skupinu vysloužilých pohraničníků, kteří pravidelně vyrážejí na kolech podél pohraničních signálek, kde stávala železná opona. Na internetu jsem vypátral, že některé zase zajímají jen historické hraniční mezníky nebo vrcholky hraničních hor. I tady lze o pohraniční turistice hovořit, tito jedinci svoje zážitky dokumentují a popisují čísla historických mezníků nebo čísla hraničních mezníků, u kterých se nachází vrcholová plošina hraniční hory.

 

Každý správný cestovatel by měl míti sen. V případě pohraniční turistiky někomu z nás bude stačit například dobytí všech trojmezních a nejzapadlejších bodů v České republice. Někdo zase touží po návštěvě všech hraničních hor-tisícovek. Povím vám můj sen. Je prostý. Na začátku této publikace jste mohli shlédnout mapku České republiky s dobytím trojmezních a nejzapadlejších bodů. Mým snem je vytvořit ještě jednu mapku České republiky, ale... hodlám po svých postupně obejít celou naší republiku po státní hranici. Je logické, že v praxi není možné obejít samotnou čáru státní hranice dlouhou 2 325 km, jelikož průběh hranice je na mnohých místech veden neprostupným, zakázaným nebo těžko dostupným terénem. Tam kde to jde, budiž po čáře. Kde to není možné, budiž po signálkách a jiných cestách, které jsou blízko státní hranice. Jelikož si všechny trasy dokumentuji, tak není problém vymýšlet nové a nové trasy a jednoho krásného dne všechny zakreslit-propojit do mapky České republiky. Prozatím jen tiše závidím Dr. Jaroslavu Sovinskému, pohraničnímu turistovi, ale především přednímu odborníkovi na československé a české státní hranice, který již tento překrásný cíl má splněn.

 

 

Výzbroj a výstroj...

 

Mnou uvedené označení výzbroj a výstroj je míněno spíše ironicky. Rád bych poukázal na okolnosti a zejména praktické rady spjaté s přípravou a samotnou realizací pohraniční turistiky. Každá příprava a realizace turistiky se však bude odvíjet od toho, co od ní očekáváme. Jiná příprava a realizace bude u výše zmíněných vysloužilých pohraničníků, kteří mnoho dnů tráví v sedlech jízdních kol a spí v přírodě nebo objektech a odlišná příprava a realizace bude u těch, kteří se na cesty vypravují pěšky a za den chtějí stihnout co nejdelší pohraniční (turistický) okruh. To je i můj případ.

 

Moje rady tedy budou směřovat k těm, kdož se rozhodli jako já navštěvovat a posléze dokumentovat hraniční přechody, zajímavé hraniční znaky, historické mezníky, objekty pevnostního opevnění, památníky zaniklých osad a cenné informace z informačních tabulí při cestách. Dále vrcholky hraničních hor a další významné scenérie spjaté s pohraniční problematikou. Moje pohraniční výlety (říkám jim mise) jsou zpravidla několikadenní. Nocuji na různých ubytovnách a v penzionech. Místo nocování přizpůsobuji konkrétní pohraniční oblasti a připraveným cestám. Například Rychlebské hory nabízejí pohodlnou možnost nocovat jen na jednom místě v průběhu celé několikadenní mise. Autobusová i vlaková spojení mě spolehlivě dopraví v krátkém intervalu kam potřebuji. Jinou situací už bude Šumava, která je rozlehlá a v pohraničních oblastech je veřejnou dopravou obsluhována v menším rozsahu a návaznosti. Zde už jsem nucen vystřídat dvě nebo tři ubytovny. V létě jsem měl šílený nápad. Jelikož jsem do té doby navštívil jen jedno Trojmezí (na Šumavě), chtěl jsem v rámci souvislé několikadenní mise dobýt zbylá tři Trojmezí a dále nejvýchodnější, nejzápadnější, nejsevernější a nejjižnější bod České republiky. Po několika marných pokusech sladit dopravu podle jízdních řádů a délky cest jsem to ale vzdal. Někdy podnikám i jednodenní mise. Tak či onak se snažím do jednoho dne naplánovat co nejdelší a nejzajímavější trasu.

 

Pohraniční turistika nemusí, ale může být spjata s velmi náročnými a nepříjemnými aspekty – náročný terén, změna naplánované cesty v důsledku neprostupnosti terénu, orientace v neznačeném terénu, náhlé změny počasí a v neposlední řadě krátce a jednoduše další nahodilé překážky nebo situace. Za sebe bych mohl uvést spousty příkladů, ale radši ne. I tak některé přiblížím při tipech na pohraniční turistiku. Docela upřímně. S přibývajícím počtem misí jsem přišel na to, že z některých náročných a nepříjemných aspektů se může člověk poučit a pak se již ani o náročné a nepříjemné aspekty jednat nemusí. Chybami se člověk učí.

 

Základem každé mise je pečlivá příprava na onu samotnou. Nemám na mysli obsah batohu a strukturu oblečení. Řeč je o tzv. logistice trasy. Logistika trasy se vyhotovuje papírově na jeden turistický den a zahrnuje v sobě následující informace:

 

a) stanovení hlavního cíle a lokality trasy a virtuální prohlídka mapového podkladu podle turistické a satelitní mapy včetně zobrazení fotografií (mapy.cz) – každý výlet má svůj hlavní cíl a lokalitu v níž bude realizován (např. poznávání zajímavostí v oblasti Ašského výběžku), v souladu s tímto je třeba učinit virtuální prohlídku lokality podle turistické i satelitní mapy na mapy.cz,

 

b) stanovení poznávacích cílů – probíhá obvykle při průzkumu virtuální prohlídky lokality, mapy.cz nabízí neomezené možnosti jak dotčené poznávací cíle vyhledat, v případě mnou uvedeného Ašského výběžku sem může patřit: turistický hraniční přechod Nové Domky s památníkem, zaniklá osada Újezd s památníkem, historické hraniční mezníky z roku 1844, hraniční most Evropy, nejzápadnější místo v ČR, Trojstátí ČR-Bavorsko-Sasko a v neposlední řadě osada Trojmezí,

 

c) čas příjezdu do startu trasy a čas odjezdu z cíle trasy podle jízdních časů včetně rezervních spojů – u autobusových spojů jsem se s problémem nesetkal, ovšem u služeb Českých drah je třeba počítat s tím, že spoj může mít zpoždění nebo dokonce nemusí vůbec vyjet (což se mi přihodilo), je třeba si tedy preventivně zaznamenat náhradní spojení, a to zejména u tzv. návazných spojů, autobusové návazné spoje na sebe čekají cca 5-10 minut, vlakové návazné spoje do 20 minut (nelze ale počítat např. s tím, že mezinárodní rychlík bude čekat na osobní vlak, který má 15 minut zpoždění),

 

d) nákres trasy s vyznačením dílčích úseků – lze kreslit ručně na papír nebo vytisknout klíčový mapový podklad a k němu chybějící úseky dokreslit,

 

e) doplnění časových a vzdálenostních údajů k jednotlivým dílčím úsekům – asi nejzajímavější část tvorby logistiky trasy, je třeba vše sladit tak, aby všechno sedělo v souvislosti s příjezdovými/odjezdovými časy podle jízdních řádů, při sladění je třeba brát v úvahu následující položku (f), jelikož např. 7 kilometrů se dá ujít za hodinu (po asfaltové signálce) nebo taky za hodiny tři (náročnou hraniční stezkou na horách s četnými přestávkami v souvislosti s dokumentováním zajímavostí),

 

f) doplnění specifických informací k dílčím úsekům (prudké stoupání nebo klesání, poznávací cíle apod.) – z praxe si dovoluji tvrdit, že prudké stoupání není ani tak náročné jako prudké klesání v kamenitém nebo travnatém (oroseném) terénu, do nákresu si tak můžeme zakreslit prudké stoupání/klesání (podle vrstevnic na turistické mapě), v otázce poznávacích cílů se může stát, že tento se vychyluje pár set metrů z dílčí trasy a proto je třeba ho zaznamenat zvlášť,

 

g) podrobný nákres úseků, které jsou v terénu jádrem velmi náročné orientace – v praxi se může jednat o velmi dlouhou a přitom vlnitou signálu kde cca půl kilometru od ní vede podélně státní hranice a v jedné chvíli se na její čáře nachází historické mezníky, ke kterým není žádný značený přístup, nebo dlouhá neznačená signálka může tu a tam odbočovat na jinou signálku, v tomto případě je třeba si vypomoci satelitní mapou s maximálním přiblížením, když už jsem zmínil satelitní mapu s maximálním přiblížením – doporučuji používat při hraničních turistických pěšinách na horách, ne všechny pěšiny jsou totiž vyšlapány,

 

h) další informace, které uznáme za vhodné – například podrobná identifikace vrcholové plošiny hraniční hory, která není nikterak v terénu označena a tudíž není na první pohled zřejmá.

 

Výše uvedená logistika trasy na jeden turistický den by měla být obsažena na jednom papíře. Pokud je zapotřebí vytisknout například mapové podklady z mapy.cz nebo vyhotovit podrobné nákresy úseků, je papírových dokumentů více. Je zřejmé, že jednodušší nákres bude při trase do 10 km v přehledně značeném terénu a složitější nákres se naopak bude pořizovat při trase o délce 40 km, která prochází neznačenými úseky. Možná se ptáte, není to přeci jen zbytečné? Konstatuji, že není. Logistika trasy je nepostradatelnou pomůckou v terénu. A vězte, že přijdou chvíle, kdy údaje z ní přijdou vhod. Postupem čase budete logistiku trasy zdokonalovat (tj. vychytávat různými vylepšeními). Příprava takovéto logistiky trasy se pro některé může stát i zábavou respektive příjemným úkolem ještě před započetím mise.

 

Berte prosím ale na vědomí, že mapové podklady na mapy.cz se mohou někdy lišit od těch skutečných, tj. přímo v terénu! Nejčastějšími prohřešky je pak absence nebo pozměněné turistické značení nebo absence hraniční stezky, kterou jste na satelitní mapě viděli. Může se také stát, že na turistické mapě naměříte dílčí úsek, který vede podél čáry státní hranice a ve skutečnosti se úsek ukáže o 1-2 km delší. O to horší je to skutečnost, když tento úsek vede velmi těžkým terénem. Stalo se mi to při misi v oblasti Masívu Králického Sněžníku. Ovšem můžu tuto skutečnost objektivně zdůvodnit. Na satelitní mapě je zřetelně vidět jen čára státní hranice, přičemž hraniční stezka se může různě klikatit a odbíhat tak od čáry státní hranice. Tím tedy stezka nabírá na celkové délce. Rozhodně ale dávám přednost virtuálním mapovým podkladům (mapy.cz) před turistickými mapami, které jsou mnohdy zastaralé a ne do detailu rozpracované.

 

Kromě logistiky trasy v papírové podobě je třeba disponovat fotoaparátem. Fotoaparát musí být spolehlivý. Já osobně veškerou dokumentaci pořizuji z fotoaparátu, který je součástí mobilního telefonu.

 

Onou výzbrojí a výstrojí tedy bude kvalitně vypracovaná logistika trasy a spolehlivý fotoaparát. A ještě jednu důležitou věc jsem opomněl. Je jím cestovní doklad.

 

Já si myslím, že bylo dost teorie. Tedy to nejlepší na konec – pojďme se podívat na některé tipy pro pohraniční turistiku. Jedná se o místa, které jsem navštívil a mohu vřele doporučit. Některých obrázků z misí si cením jelikož jejich pořízení nebylo zrovna jednoduché. To bylo právě v oněch situacích, kdy člověk musel umět překonat nějakou tu překážku.

 

Příručka je ke stažení zde (Tipy na pohraniční turistiku od strany 42): http://www.ulozto.cz/xhLPQkv/prirucka-pohranicni-turistikou-zdenek-smida-pdf

 

Facebooková stránka pohraniční turistiky:

http://www.facebook.com/#!/groups/410228999046968/

 

 

O nás

Občanské sdružení

 

OSH Hraničáři

 

 

Zaregistrováno u MV ČR dne : 28.4.2011

IČO: 22891579

adresa: Praha 7 Holešovice, Jankovcova 1405/32


 

Odběr novinek

Rychle a jednoduše se zadáním Vašeho emailu můžete zde přihlásit k odběru Novinek webu OSH-hraničáři.

Vaše data budou v bezpečí. Nemáme rádi spam.

Návštěvy

Dnes182
Včera184
Týden366
Měsíc3950
Celkem 162475

3
Návštěvník/ů právě online.

17. říjen 2017

Podobné na FB

Premium Joomla Templates