Pátek, 20. Července 2018 10:28:09

Schengen

 

  Česká republika vstoupila do schengenského prostoru dne 21. prosince 2007 na základě rozhodnutí Rady ze dne 6. prosince 2007 o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v České republice, Estonské republice, Lotyšské republice, Litevské republice, Maďarské republice, Republice Malta, Polské republice, Republice Slovinsko a Slovenské republice (2007/801/ES). Dne 30. března 2008 pak byly odstraněny i hraniční kontroly na letištích u letů provozovaných v rámci schengenského prostoru, čímž byl proces integrace do schengenského prostoru završen.

  Po aktualizaci „Národního plánu“ řízení ochrany státních hranic České republiky, resp. jeho přizpůsobení novým podmínkám vyplývajících z plného zapojení České republiky do schengenské spolupráce. Národní plán je opět strukturován podle čtyřpásmového modelu řízení ochrany hranic. První pásmo zahrnuje aktivity ČR mimo území EU, druhé pásmo mezinárodní spolupráci v oblasti ochrany hranic, třetí pásmo přímou ochranu vnější hranice (v ČR jen na mezinárodních letištích) a čtvrté pásmo představuje aktivity na území ČR.

  Národní plán se stal základním plánovacím dokumentem v oblasti ochrany vnějších hranic Evropské unie v České republice. Jeho vytvořením byl naplněn jeden z důležitých požadavků obsažených v Schengenském katalogu doporučení pro správnou aplikaci schengenského acquis a nejlepší praxe pro kontrolu vnějších hranic, vyhoštění a readmise (dokument č. 5018/1/02 SCH-EVAL 1 COMIX 4; přijat 8. února 2002)

  Aplikací Schengenského hraničního kodexu Dne 21. února 2006 bylo přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex, dále jen „Kodex“). Jedná se o právní předpis zásadního významu, který od 13. října 2006 nahradil mj. Společnou příručku a ustanovení článků 2 až 8 SPÚ. Aktualizovaná právní úprava obsažená v Kodexu zohledňuje současné potřeby Společenství ve vztahu k ochraně vnějších hranic EU, jak je předjímá Plán řízení vnějších hranic členských států Evropské unie schválený Radou dne 13. června 2002 a potvrzený Evropskou radou na jejích zasedáních v Seville ve dnech 21. a 22. června 2002 a v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003. Dle čl. 2 odst. 2 Kodexu se vnějšími hranicemi rozumí pozemní hranice, včetně říčních a jezerních hranic, námořní hranice a letiště, říční přístavy, námořní přístavy a jezerní přístavy členských států, pokud nejsou vnitřními hranicemi. Vnější hranice lze podle čl. 4 odst. 1 Kodexu překračovat pouze na hraničních přechodech a během stanovené provozní doby. Výjimky z této povinnosti jsou uvedeny v čl. 4 odst. 2 Kodexu. Nezbytné adaptační úpravy na text Kodexu provedly členské státy, včetně ČR, ve svých vnitrostátních právních řádech. V případě ČR byly nutné změny provedeny novelou zákona č. 325/1999 Sb., která transponovala mj. směrnici Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka v členských státech. Hraniční kontroly osob na hraničních přechodech jsou od 13. října 2006 prováděny na základě ustanovení čl. 6 až 13 (kapitola II) Kodexu. Všechny osoby požívající právo Společenství na volný pohyb překračující hranice podléhají minimální kontrole, jejímž účelem je zjištění totožnosti na základě předložení cestovních dokladů. Státní příslušníci třetích zemí jsou při vstupu a výstupu na/z území členských států podrobeni důkladné kontrole. Podmínky důkladné kontroly jsou stanoveny  v čl. 7 kapitoly II Kodexu.

  Při ochraně vnějších hranic je nutno zohlednit zájmy ostatních členských států. Složky zajišťující ochranu státních hranic tak nesou odpovědnost vůči ostatním státům schengenského prostoru a mají postavení určitého garanta směrem k respektování zájmů těchto států.

V České republice je ochrana vnějších hranic zakotvena v zákoně č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic, který upravuje:

• ochranu hranic ČR proti nedovolenému překračování a zajištění plnění některých závazků vyplývajících ze Schengenské dohody,

• oprávnění Policie České republiky při zajišťování ochrany hranic,

• správní delikty na úseku ochrany hranic.

  Zajištění bezpečnosti osob a majetku a veřejného pořádku na území ČR přitom vychází z obecných úkolů policie daných zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Těžiště ochrany vnější hranice zejména spočívá v kontrole státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou při vstupu na území podrobováni důkladné kontrole. Kontrola se vztahuje rovněž na věci a dopravní prostředky osob překračujících hranici.

  Znovuzavedení ochrany vnitřních hranic Schengenské acquis připouští, pokud to vyžaduje veřejný pořádek nebo bezpečnost státu, dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranicích. Podmínky pro realizaci tohoto opatření jsou stanoveny v čl. 23 a násl. Kodexu, dle kterých může členský stát v případě závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost výjimečně znovu zavést ochranu svých vnitřních hranic po omezenou dobu nepřesahující 30 dní nebo po předvídatelnou dobu trvání závažné hrozby, pokud tato doba přesahuje 30 dní.

  Rozsah a doba trvání dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic nemá překročit míru, která je nevyhnutelně nutná jako reakce na tuto závažnou hrozbu. Konkrétní způsob a rozsah provádění znovuzavedení ochrany vnitřních hranic bude stanoven ad hoc nařízením vlády a bude záviset na situaci, zejm. tedy na důvodech, které k znovuzavedení kontrol povedou. Provádění dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic je v zásadě jednostranným opatřením, může však probíhat ve spolupráci se sousedním státem.

  K zajištění těchto opatření jsou vypracovány typové plány, které jsou v principu založeny na využití sil a prostředků SCP a ostatních složek Policie ČR a připravených nezbytných zařízení.

 

Zdroj: MZV ČR, MV ČR , Parlament EU a jejich internetové zdroje

Premium Joomla Templates