Pondělí, 16. Září 2019 04:42:26

Deník kurzu RANGERS

Seznam článků

 

 

2.  Deník

2.1.  Co předcházelo Ranger kurzu

V Praze jsme společně s Petrem Milerem absolvovali přezkoušení z angličtiny na americké ambasádě (test ECL, minimum 80 bodů) a museli splnit fyzické normy pro Ranger kurz (kliky, leh - sedy, běh na dvě míle, shyby, plavání se zbraní, skok do vody a ponoření do 3m).
V USA jsem pak nejprve dva měsíce studoval angličtinu zaměřenou na kurz Ranger. Bylo to v Saint Antoniu, Defence Language Institute, Lackland Air Force Base, Texas. Studium probíhalo v týdenních cyklech, kdy jsme vlastně probírali vojenské předpisy k určité problematice (taktika lehké pěchoty, topografie, boj s tanky, dělostřelecká podpora, vedení operací atd.). Protože v DLI jsou jen zahraniční studenti, setkal jsem se s vojáky z celého světa (Saudská Arábie, Jižní Korea, Thaiwan, Thajsko, Jemen, Spojené Arabské Emiráty, Egypt, Francie, Kolumbie,...) a dozvěděl se řadu zajímavých věcí o jejich armádě či kultuře. Jako instruktora korejského stylu boje zblízka MUSADO, mě nejvíce zaujala informace korejských studentů o tom, že každý důstojník korejské armády musí během studia na vojenské vysoké škole získat černý pás v Taekwondu, které cvičí celá armáda.
14 dní před začátkem kurzu jsme strávili ve Fort Benningu přípravou na kurz. Absolvovali jsme komplexní lékařské vyšetření a zčásti dostali, zčásti nakoupili předepsaný materiál pro Ranger kurz. Seznam tohoto materiálu je uveden v příloze na str. 54. Dostali jsme rovněž cenné informace o průběhu kurzu od dvou vojáků ze Singapuru, kteří právě absolvovali a pak už jsme se jen den před nástupem nechali ostříhat dohola, tak, jak je předepsáno.


2.2.  Několik poznámek k deníku

Na následujících stránkách je téměř doslovný přepis deníku, který jsem si vedl v průběhu kurzu. Pouze jsem ho přepsal do „více čitelné“ podoby a doplnil o informace důležité k pochopení toho, o čem píšu a o údaje nutné k objasnění situace. Protože profesionální americká armáda i prostředí, ve kterém probíhá Ranger kurz, se diametrálně odlišují od toho, co známe z české armády, zařadil jsem na konec i přílohy, na které v textu odkazuji.
Mým zájmem není vyprávět svůj příběh, ale maximálně přiblížit podmínky a okolnosti související s Ranger kurzem. Zpočátku pro mě bylo v kurzu všechno nové a bylo i relativně více času na vedení záznamů. Postupně však mé nadšení pro kurz opadalo, ubývalo času i chuti něco psát a můj zájem se omezil pouze na jídlo, odpočinek a hlavně na to, abych „TO“ už měl za sebou. Proto jsou záznamy stále stručnější a méně zajímavé. Věřím, že kdo dočte deník až do konce, pochopí, proč tomu tak bylo.

 
2.3.  Nultý týden

20.11.1994
Ráno v 11.00 odjezd k RTB (Ranger Traning Brigade). Věci jsme nechali u Hermana. Major z Kolumbie. Seznámili jsme se v San Antoniu při studiu angličtiny. Ve Ft.Beningu byl Herman na vyšším (advance) kurzu pro důstojníky. Přijeli jsme pozdě, právě na oběd, kdy už bylo nastoupeno 200 studentů do GULAGU (slengový výraz pro  nultý týden). Před obědem předříkávání „Ranger creed“. Veršovaný text o šesti slokách, podle kterého se Ranger má chovat a jednat. Znění a překlad v příloze na str. 52. Jsem ve 4. družstvu 4. čety. Stojí se v řadě, postoj, ruce. Mám 2 hamburgery a fazolovou kaši. Po obědě nástup, fasujeme velkou polní láhev (asi 2l) a černého kulicha. Další nástup, vyplnění žádosti o volno na „Thanksgiving day“ (den díkuvzdání). Píšeme s Petrem, že tady zůstanem. Pak projev velitele první fáze -kapitán.
Slušná výslovnost, říkal, co nás čeká v nultém týdnu. Po té ukázka a vysvětlení PT testu zítra. PT - physical training, „pýtý“ se používá jako označení pro tělovýchovu. PT test je pak přezkoušením tělesné zdatnosti. Další nástup, jdeme do učebny (přístřešek v lese). Přišel kaplan, kapitán, výsadkář. Moc jsem nerozuměl. Přání na spec. motlitby, pro bratra, sestru, rodiče a počasí. Po té Ranger - creed, večeře - řízek, bramborová kaše, šťáva. Čekáme na další nástup. Byl pro zelenou a chlupatou deku a Ranger Handbook (příručka, kde je vše, co potřebujete znát).
Není zrovna pařák, budu spát v triku s dlouhým rukávem a maskáčích. Dostali jsme s Petrem nabídku jet na „Thanksgiving day“ do Tenesee, ale ještě nevíme. Přečetl jsem „diplomatické noviny“ (aféra Liezner). Jdu spát, zítra se uvidí. Zhasíná se ve 20:00, usínám kolem deváté.

21.11.1994
Budí mě ve 3:45, mám poslední stráž. Budíček je ve 4:15. Holení, teplá voda. V 5:00 je nástup. Začíná přezkoušení po četách (5 čet - asi po 50). Jsem ve 4.četě. Je celkem zima, čekáme asi do 6:30 ve tvaru. Nejdříve kliky, instruktor řve „níž, níž....47, 47, 47....48, 48, 49, 50, 51, 52 vstávej! vypadni!“ Pak leh-sedy, dělám jich asi 67 a zase „vstávej! vypadni!“ Nesmíme se dívat na cvičící. Po přezkoušení instruktor řve „Chci jednoho chlapa“, všichni studenti k němu okamžitě běží. Vybral si jednoho a zase řve „Co tu chcete, řekl jsem, že chci jednoho, vypadněte vy hlupáci“. (Pokud při volání o jednoho dobrovolníka okamžitě všichni neběží k instruktorovi, všichni jsou potrestáni drillovým cvičením.) Další test, běh na 2 míle, nikdo nemá hodinky, ani neví, kudy vede trať. Otáčka na jedné míli, všichni běží o život. Dobíhám 4., v těsném závěsu. Poté shyby, už pohoda. Na ubytovny pro věci v 8:45. Čekáme venku na autobus a jedeme na bazén.
Vodní test. Pohoda. Opět menší debata kolem výslovnosti mého jména. (Jak se vyslovuje vaše jméno? Cimburek! Simburek? Ne Cimburek! Simburek? Ano seržante, už je to správně.) Po návratu rozložit mokré věci vedle baráku a nástup na oběd. Mám MRE č.10, tuňák s nudlema nic moc, čokoládový koláč je lepší. MRE - Meal Ready to Eat, konzervovaná strava. Je jich 12 druhů - obsah viz. příloha str. 56. Jeden balíček je jedno jídlo (snídaně, oběd nebo večeře), ne celodenní strava, jak je inzerováno v českých „Army shopech“.  Za půl hodiny zase nástup, sedíme na učebně, topografická příprava. Opakování a procvičování. Asi v půl páté konec. 15 min. volno a zase nástup, večeře. Před jídelnou 10 shybů. Fasujeme 2x Hot dog a hranolky. Beru si i okurkový salát, meruňkový salát a colu. 10 min. volno, nástup na večerní zaměstnání. Povídání okolo taktiky družstva. Moc jsem nerozuměl. V 19:00 konec, rozchod. V 19:45 zhasnout, večerka. Dávám si teplou sprchu a rovnám věci ve skříni. Usnul  jsem asi  ve 20:15.

22.11.1994
Budíček 02:15, oholit, umýt. Nástup v 02:50. Stojíme ve tvaru asi půl hodiny. Pak přesun pochodem asi 2km do lesa. Test z orientace. Jde se ve dvojicích. Mapa 1:50 000, zadáno 6 bodů, start a cíl v 8 - místných souřadnicích. Start v 04:20. Zpět do 09:50. Jdu s Bowmanem z Aljašky, střelec M-60. Je jasná noc, vzdálenost odhadem 10 - 12 km. Trochu bloudíme u 3. bodu, ale jinak v pohodě. Jako každá vojenská mapa, některé i výrazné cesty nejsou zakresleny. Končíme okolo 08:00 ráno. Poučeni, čekáme až na 9.hod., abychom nedělali  PT než přijdou ostatní. Přicházíme půl hodiny před limitem. Všechny body OK. Fasuju MRE č.4. Část chutná jako drůbeží paštika, pak nějaké brambory, ty se jíst nedají. MRE se musí hned sníst, žádné zásoby na ubytovně. Hlad je plánovaný - cpi se, dokud je co. Po příchodu do tábora 20 min. volno, umýt se, vyčistit boty, nástup na oběd. 10 shybů před jídelnou. Zase mám štěstí, vyšla na mě bramborová kaše, krůtí maso a cola. Je 12:20, čekáme na další nástup, jdeme vyplňovat papíry. Na učebně (asi 200 lidí) jsme vyplňovali různé papíry 3.hod. Po té chvíle volna na vyčištění kanad a oblečení. Nástup na večeři, jdu mezi posledními, 8 shybů před jídelnou. Fasuju šunku, bramborovou kaši, kukuřici a točím si colu. Rychle to do sebe naházet, už je další nástup na večerní zaměstnání. Od 17:00 probíráme, jak dělat bojový rozkaz, moc tomu nerozumím, ale vím o co jde. Pak od 20:00 další zaměstnání, předběžné bojové nařízení. Máme toho „nejtupějšího“ seržanta. Trošku jsme si zařvali, ale vysvětloval to dobře. Ve 22:00 konec a začíná  „smoke“. Smoke, česky kouř, má stejný význam jako u nás. Jde o drillová cvičení na 4 doby. Seržant předcvičuje a počítá 1-2-3, na čtvrtou dobu mužstvo počítá 1,2,3,4...100, 1,2,3... Místo předříkávání 1-2-3, instruktoři často pronáší „vtipné“ průpovídky. Další seržanti prochází mezi cvičícími a kontrolují, jestli cvičí pořádně. Když ne, odchod stranou a tam je místo pro „osobní kouř“. Leh na záda, vztyk, leh na břicho, vztyk, výdrž v kliku (často s nohama o zeď)atd. Nejdříve 3 série kliků, břicho, nohy. Řvaní atd. Začíná předříkávání Ranger - creed, chyba - smoke, pořád dokola, dokud Ranger - creed od začátku do konce není v pořádku. Trvá to do 23:00 pak konec a spát.

23.11.1994
Budíček v 5:00, oholit, triko, maskáče, tenisky, běh na 5 mil. Nástup asi 5:40, čekáme přes půl hodiny a kolem 6:30 vybíháme. V četě, se zpěvem, před námi 5 mil. Nikdo nemá hodinky a nezná trať. Běží se tempem podle instruktorů. Na 2,5 míli se otáčíme, takže nazpět už známe trať. Cestou potkáváme odpadlíky, stojí zády k silnici, v postoji. Jeden má zvrknutou nohu. Dobíháme, procházka, cvičení. Menší projev od šéfa o volnu na den díkuvzdání. 10 min. na výměnu trika a nástup ke snídani. Smoke, Ranger - creed, kdo to neumí je chudák. Ostatní 10 shybů, kdo ne, ještě jednou a další kliky. Proplouvám v pohodě. Dostávám nějakou směs, vajíčko, kaše, ani nevím, co to je. Jím to všechno. Dopoledne se tráví čekáním na různé nástupy, odevzdává se materiál, zase smoke. Ve 13:00 nás konečně pouští. Nultý týden trvá normálně 7dní, ale protože byl den díkuvzdání (Thanksgining day), pustili nás dřív už ve středu. Jeli jsme s Petrem Milerem k rodičům jeho kamaráda z čety do Tenessee.

2.4.  První fáze – Fort Benning

27.11.1994
V 16:30 nástup a hned smoke, všichni musí být čerstvě dohola. Několik jedinců nevyhovuje a jsou zaznamenáni. Děláme několik sérií kliků a jdeme na večeři. Opět Ranger - creed a shyby. Fasuju bramborovou kaši, řízek a točím si colu. Jí se jen lžicí, nebo vidličkou. V 17:55 další nástup a poučení o tom, co bude zítra ráno. Pak sbalit batoh, stěhujem se na jiný barák. Další nástup v 19:30. Začíná smoke, 30 minut nepřetržitého střídání kliků, běhů na místě, stříhání nohama apod. To vše za počítání, zpěvu a vysmívání instruktorů. Na závěr povinně vypít láhev (asi 1l) vody. O přestávce několik slabších povah zvrací. Další nástup ve 20:30, znova smoke, 30 minut to samé, na závěr opět 1 litr vody. 30 min. na hygienu ve 20:30 večerka. Nemáme deky, takže spím v maskáčích. Naštěstí je zataženo a jakžtakž teplo.

28.11.1994
Budí mě v 1:45, mám stráž do 2:00. Ve 2:15 budíček. Hygiena, všechno naházet do vaku a ve 3:00 nástup. Celkem teplo. S přestávkama na kliky, s poponášením batohů apod. tam stojíme asi do 5 hodin. Pak začíná přerozdělení do rot. Jsem v A - rotě. Vaky do nových baráků a nástup na rozcvičku. Nejdříve strečink, pak nějaké kliky, stříhání nohama, poskoky za řevu a dohlížení seržantů. Po té běh, otáčíme se asi na 1,5 míli. 1 míli před cílem začal slejvák. Přestal, až když jsme doběhli. Strečink, napít se vody (stále u sebe nosíme 2l polní lahev s vodou). Začíná ničení, jsou asi 2 cm bahna. 2 min. kliky, 2 min. leh - sedy atd. Poté 45 min na vyměnu uniformy. Nástup v 8:15, kontrola lidí v nových jednotkách. A - rota má asi 65 lidí. Ti, co nebyli v nultém týdnu, mají PT test. Počasí jim nezávidím. Na tomto nástupu se hlásí dva, co to vzdávají - nedostatek motivace. Balí si paky a jedou. Začíná zase pršet. Fasujeme MRE, dostal jsem č.4. To je docela dobrý. Kuřecí paštika, sýr, suchary, sladká tyčinka. Jen nějaké brambory s něčím se jíst nedají. Zkouším Ranger - puding, do pytlíku s kakaem dávám smetanu a cukr, trocha vody, zamíchat. Nechutná to špatně. Prší, čekáme v baráku na další nástup. Nějakým zázrakem se 3 hodiny nic nedělo, nikdo si nás nevšímal a mohli jsme spát. Ve 13:00 nástup a hodinu vyplňujeme další dokumenty. Americká armáda stojí na papírech. Když jsem odjížděl do USA, potřeboval jsem 27(!) kopií cestovního rozkazu (dostal jsem jich 10, zbytek si dodělali sami). Ať už jde o cokoli, musí toho být alespoň 2 kopie. Další 1,5 hodiny čekáme, než to napíše druhá polovina. Nástup, poučení k odjezdu na vánoce, zajištění letenek, změna času atd. Zase čekáme. Na vánoce se kurz přerušuje a je 14 dní volno. Studenti ze všech fází se vrací do Fort Benningu a mají dovolenou. Další nástup, kontrola lidí po hodnostech a poučení o Ranger - kurzu. Vyndat věci z baráku a hurá zase na papíry. Dostali jsme také natištěný dopis pro naše blízké:
Drazí, přijel jsem do Ranger kurzu a už jsem splnil mnoho úkolů. Prošel jsem vstupní administrativou, uspěl jsem u Ranger testu a splnil bojový test ve vodě. Tento test zahrnoval 15m plavání ve výstroji, skok ze 3m a odložení výstroje. Můžete mi psát na následující adresy. Avšak, prosím, neposílejte mi nic do další  fáze, dokud Vám nedám  vědět, že jsem úspěšně ukončil současnou  fázi. Budu mít osmihodinovou přestávku mezi fázemi na konci každé fáze, kdy Vás budu informovat. Adresa  1. fáze  2. fáze   3. fáze  4. fáze. Jsou zde jistá omezení, co  mi smíte a  nesmíte poslat. Žádné  jídlo, časopisy nebo vitamíny nejsou povoleny. Nepoužívejte jakoukoli poštu, kde pro vyzvednutí zásilky je potřeba můj podpis. Taková pošta bude vrácena odesílateli. Prosím, nemějte o mě strach. Armáda se o mě dobře stará a brzy mě pošle zpátky, jako kvalifikovaného Rangera.
RANGERS LEAD THE WAY!
Pak kontrola věcí podle seznamu. U Ranger kurzu je přesně předepsáno, co musíte mít sebou a co nesmíte. To, co máte mít, se stále kontroluje a pokud máte něco navíc, můžete i  vyletět z kurzu. Seznam  věcí viz. Příloha str. 54. Všechno vysypat na zem, třeba do louže, to je jedno, (10m doleva je sucho). Končíme v 21:00. Začíná legrace. Zítra se běží 5 mil v četě. Dnes tedy  2 hodiny poskakování, podřepování, kliky atd. To vše za stálého řvaní  instruktorů. Končíme ve 23:10. Pěkně zpocení.

29.11. 1994
Je zima, nevadí, čekáme do 1:30 s přenášením batohů, dalším poučením co se smí a co ne. Dostal jsem přiděleného buddyho - Rielly. Buddy je Váš  stín. Vždy musíte být spolu. Pokud ne, čekají Vás jedině nepříjemnosti. Budíček bude ve 4:30. Rychle horká sprcha, připravit věci na ráno. Naštěstí nemám hlídku, tak mohu spát celé 2,5 hodiny. Mám trochu hlad, poslední jídlo bylo MRE dopoledne. Budíček 4:30, hygiena, obléknout maskáče, tenisky (ještě mokré), nástup v 5:20, všichni cítí stehna ze včerejšího „posilování“. Stojíme venku od 5 hodin, musí se uklidit barák. Na učebně další poučení o kurzu, nejspíš od velitele, podplukovník. Při východu z budovy koukáme, že leje jako z konve. Nevadí, rozcvička, strečink (i na zemi). Než vyběhneme jsou už všichni promočení. Je ještě úplná tma. Trasu už znám, takže jen držet krok. Po cestě potkáváme odpadlíky. (Z A roty, odpadlo 8 při běhu.) Hned po běhu „vydýchat“ – půl hodiny opět ničení. Poskoky, střihání nohama, kliky. Když nemůžeš, padej k plotu! Nohy nahoru, výdrž na rukou. Konečně konec. 3 min. na přezutí do kanad, čepici a konečně na jídlo. Pořád leje jako z konve. Sníst se musí vše, co je na talíři, žádné zbytky. Kdo má malý žaludek, prosí kamarády, aby mu pomohli. Jsou míchaná vajíčka, slanina, brambory, fr. chléb, jablko, džus. Po snídani dostáváme injekci a poté se konečně převlékáme do suchého. Za 30 minut nástup, zase leje. Než doběhneme asi 2 km do skladu, jsme zase promočení. Fasujeme krámy na celý kurz. Kontrola na dešti, takže vše je mokré. Oblékám si věci, co nosí americký voják, připadám si jak vánoční stromeček. Opasek, kšandy, 2 polní láhve, 2 sumky, kompas, obvaz. Jdeme do baráku, věci hodit do skříně, nástup na odpolední zaměstnání. Od 13:00 do 15:00 opakování základů topografie na učebně. Kosa, usínám. Od 15:00 do 18:00 topografie v terénu. Nebyla zima a podívali jsme se po „cestách“ na zítra. Po návratu převléknout do mokrého a jde se na sebeobranu. Fasuju nějakého  prcka. Je to spíš výcvik ve řvaní. Pořád a všude. Házíme si piliny za triko, fackujeme se, wrestling. Nejdříve pády. Boční z polosedu, čelní z podřepu, ze stoje. Cvičí se na pilinách. Běh dokola, řvaní, probíhání bahnem. Poté údery, přímý z přední ruky a s vytočením pěsti, úder loktem. Zase pobíhání, kdo je moc u středu nebo neřve - plazí se v bahně. Kopy - přímý, boční kolenem. Pauza na pití vody. Znovu nástup. Obrana proti facce, přehoz přes rameno. Hlavně hodně řvát. Instruktor má perfektní ústní projev a povelovou techniku. Končíme kolem 22:00. Převléct se do suchého a nástup s krámama. Šití a provázkování krámů. Všechny věci na opasku musí být k opasku přivázány padákovou šňůrou. Rovněž se našívá jmenovka na batoh a dva fosforeskující obdelníčky (tzv. Ranger eyas) na batoh a čepici zezadu. Dostáváme 4 MRE, nevím na jak dlouho. Připravit věci na ráno. Do postele okolo 1:00.

30.11. 1994
Budíček ve 2:30. Budím se ve 2:45 a vůbec nevím, kde jsem. Házím věci do batohu a běžím na nástup. Ostré přezkoušení z pozemní navigace. Musíme najít 5 bodů ze 6. Celková délka asi 15 km. Jde se individuálně. Start ve 4:20, tma. Po cestách šílené bahno. Trochu trable u 3. bodu, vynechávám ho a jdu dál. U 4. bodu se už nechá číst mapa bez baterky (7:00). Mám promočené boty. Našel jsem všechny body. Po té jdeme na učebnu, s přestávkama tam sedíme od 11. do 17. hod. Bereme velení a bojové rozkazy. Všichni usínají, takže kdo chce postává. Mrzneme, máme promočené boty, sedíme na místě. V 17:00 teplá večeře s nezbytným Ranger - creed a shybama. Fasuju řízek, brambory, mrkev. Rychle jím lžicí. Po večeři zase na učebnu. Učíme se volat o palebnou podporu. V 20:00 nástup pro zbraně. Je kolem 10 stupňů. S různým popocházením a přenášením stojíme na místě do  00:15.

1.12.1994
Kosa. Složit věci, něco sníst (žádné zásoby). Spát asi 0:50. Budí mně v 1:45, mám hlídku do 2:00. Budíček ve 2:30. Honem sbalit věci, oholit, nástup. Část roty odchází na retest (2.šance uspět) z topografie. Zbytek dostává smoke asi 15 min. (kliky, poskoky, břicho). Sbalit věci podle seznamu, vše svázat provázkem. Pakárna. Pak sedíme na zemi a učíme se. Proseděli jsme to asi do 6:30. Pak nástup na snídani, teplá. Berem si LBE, M16 a batoh. Jde  se na výuku. Je úplně jasno, ale kosa. Za dopoledne se učím rozebírat M16, M60, M249. Něco o mině Claymore, jak prohledat raněného, něco o vysílačkách. Jinovatka na věcech před barákem. První zajímavé zaměstnání. V polední přestávce akorát vyměňuji suché maskáče na šňůře za další mokré a cpu se MRE č.4. Odpoledne chvíli na učebně, chvíli v poli, základní taktické úkony. Zastavit a poslouchat, přechody nebezpečných ploch atd. Zase se dělá kosa. Zítra nás čeká Warmpit, všichni se těší. Na barák, balit věci na zítřek. Je tu kněz, jdu se podívat na motlidbu. Trochu vojenské, ale bylo tam teplo. Pak už jen pakuju věci. Spát kolem 2:30.

2.12.1994
Budíček v 4:30. Od 5:00 rozcvička, nejdříve samostatně, pak společně. Vybíháme jako druzí, takže když vybíhá první rota, začínáme se cvičením. Je zima. Konečně vybíháme, docela slušný tempo, jen se držet. Nazpátek se z nás pěkně kouří. Přezout z tenisek do kanad. Několik zahřívacích cviků a hurá na WARMPIT. Nejdřív se plazit přes kameny, 6 shybů a do bahna, válení sudů v bahně, dál asi 30 m ledová břečka. Za chvíli začíná drátěný zátaras, tak do toho. Je to asi 50 m dlouhé, 30 cm hluboké. Nadechnout a protáhnout hlavu pod ostnáčem, znova a znova. Všichni řveme jako dobře motivovaní vojáci. V polovině otočit na záda a na konci zase na břicho. Poté následuje mělké bahýnko, plazíme se na konec, kde čekáme, až se uvolní další překážka, obíháme plácek okolo a poskakujeme na místě. Ručkování nad vodou. Celý tým je OK až na šéfa, spadl asi v polovině. Musí zpátky, nemůže, řveme, nakonec všichni skočí do vody a přenáší ho na druhou stranu. Další překážka, kladinový žebřík, asi 10m vysoký, vylézt nahoru, přelézt kládu a dolů. Menší mají problémy na překážku vůbec dosáhnout. Pomáháme si ve dvojicích. Smeká se to, všude bahno. Další mělké bahýnko na plazení. Po něm další překážka, provazová stěna, z vrcholu sjet po laně. Konec. Všichni jsou promrzlí a špinaví. Bereme si pytle s věcma a běžíme (snažíme se běžet) k hadici s vodou. Ostříkáni z nejhoršího bahna se konečně svlékáme uniformy a můžeme jít do teplé sprchy. Jen 2 lidé měli problémy s podchlazením a srdcem. Nástup na snídani, teplá (nechybí několik shybů před vstupem do jídelny). Po snídani sebrat věci, co jsme namočili ráno plus batoh, zbraň, a 30 minutový přesun intenzivním tempem k vodnímu testu. Vítá nás holohlavý seržant, veterán z Vietnamu. Místo „We will, we will rock you“ zpíváme „We will, we will Rangers“. Projev velitele RTB - plukovník. Říká, že z 330 je nás už jen 220, vypráví o historii Rangers, o kurzu (prý nejtvrdší výcvik v US Army). Následuje ukázka. Trhaviny, slaňování (klasika, australan s puškou, s raněným na zádech). Dále slanění z vrtulníku UH 60 jen po tlustém laně, pak transport 4 lidí navázaných na lano. Ukázka výzbroje družstva. Pak vysazení z vrtulníku do vody 3 – 5 m nad hladinou. Ukázka sebeobrany („cvičí se pro rozvoj kondice, agresivity, sebedůvěry, schopnosti bránit se a možnosti učit další“). Boxerský postoj, 2x obrana proti facce, proti spodnímu háku, 2x proti noži shora, 2x proti přímému bodnutí, 2x proti přímému bodnutí puškou s bodákem, likvidace stráže (podtržení nohou zezadu, přehoz škrtící šňůrou). Během 10 min. si musíme přinést věci a převléci se do mokrých maskáčů. Začíná velké show pro instruktory, test sebedůvěry ve vodě. Stavíme se do řady a klepeme se zimou. První překážka je kladina asi 20 cm široká ve výšce 10m. Uprostřed schůdky, na nich se musí zastavit a zahlásit se. Oblíbené místo na povídání, zesměšňování a diskuse s instruktory.
Největší oblibě se těšili absolventi West Pointu. Museli předříkávat různá hesla a průpovídky. Jiní dělají na kladině kliky, další je musí přecházet atd. Na konci kladiny přelézt na lano a ručkovat k tabulce s nápisem Ranger, tam se pověsit za ruce a požádát instruktora o povolení ke skoku do vody (10 m), po několika shybech nebo diskusi o správné formulaci „žádosti“ skok do vody. Záleží na fantazii, co všechno stihnete zařvat, než se potopíte (Ranger, Rangers lead the way, Airbone...), já si zařval „průzkum“. To vše za neustálého řvaní instruktorů. Na překážce je třeba 10 lidí, všichni mluví najednou, je zima, trochu se to houpe. Prima atmosféra. Vylézt z vody a jdeme mrznout do fronty na sjezd po laně. Sjezd na kladce z výšky asi 20 m. Při sjezdu se musí na první signál přednožit, na druhý se pustit. Poté kotouly a plazení v bahně, zahlásit se předepsanou formulkou a konečně se převléknout. Studenti s výsadkovou kvalifikací odjíždí na výsadkovou přípravu. Od 19:00 sebeobrana. 4 techniky proti noži, řvaní, hodně řvaní. Můj partner to strašně žere. Musel jsem mu „vysvětlit“, že budeme trochu filmovat. Poučili mně před kurzem, že podobní aktivisté vám lehce třeba zlomí žebro. Nejde ani o ten úraz, ale o ztracený čas léčením. Večer balení věcí, nástupy. Sprcha, oblepuji si nohy náplastí, hlídka, spát ve 3:00.

3.12. 1994
Budíček v 5:00, vyklidit barák. Poučení k seskoku a taktický námět cvičení. Balit věci na seskok padákem, batoh, puška. Teorie, poté nácvik u lesa. Předseskoková příprava, odjezd na letiště. Stavíme se do řady a dostáváme padáky. Hodinu ležíme na zemi, pak hodinu čekáme v letadle C 130, seskok z 300 m. Sbalit padák, rychlý přesun ke startu, napít se vody, trocha jídla, a v 19:50 vyrážíme na pochod. Po 1 míli úprava materiálu, po 1 hodině je 5 minut na doplnění vody. Při pochodu na nás instruktor řve, ať si nelezeme do zadku, držet rozestupy 3 - 5 m. Kdo nestačí je vyhozen. Do kopce skoro běžíme, z kopce jdeme pomalu. Po 2 hodinách pochodu se cpu dopředu, abych nemusel stále dobíhat. Po 3. hodině dostávám kulomet. Po 4. hodině kluk s mojí M 16 padá vyčerpáním na zem. Poslední zastávka, krátká, zbývá asi 30 minut pochodu do tábora. Příchod asi 0:15. Z 15 lidí 1. družstva 1. čety nás došlo 5. Kontrola materiálu, přerozdělení lidí a zbraní. Přenášení věcí, vaky dáváme do přístřešku. Bereme spacák a jdeme do stanů. Asi 50 lidí do jednoho stanu, hlídky po 15 minutách, usínám kolem 4:00.

4.12. 1994
Budíček v 7:30, hygiena z polní láhve, oholit, nakrémovat boty, všechno sbalit, odnést spacák do přístřešku. V 8:00 nástup, kontrola materiálu a lidí. Stojíme venku, začíná pršet a je z toho pěknej slejvák, instruktoři se na nás dívají z pod střechy. Dostáváme 2 MRE na den.  Pořád prší, schováváme se pod kabát a snažíme se sníst něco pod kapucí. Vůbec to nepřestává. Přes batoh dáváme pončo. Stojíme venku a instruktoři na nás řvou z pod střechy. Od teď ani krok od buddyho, pušky bez nosného řemene (ale na provázku), postroje LBE (2 láhve, 2 sumky). Teorie pod střechou, pořád leje jako z konve. Po 2 hodinách teorie jdeme ven. Všude bahno, procvičujeme to samé (SH, ORP, Recon) v praxi. SH - security halt, bezpečnostní zastávka. Provádí se asi 200 – 400 m před ORP. Jednotka a velitel se třemi vojáky jde vyhledat ORP. ORP - objective rely point, místo 200 – 400 m od prostoru akce. V tomto bodě se zaujímá kruhová obrana, provádí se odtud průzkum místa akce, odkládá se nepotřebný materiál pro akci, vychází se k místu akce. Recon, reconnaisance - průzkum. Šleháme sebou o zem, sundaváme a nandaváme si batohy. Trvá to asi 2 hodiny a na konci zase prší. Než dojdeme pod střechu, jsme promočení. 20 minut pauza, pak odpolední vyučování. 2 hodiny teorie, ambush, zase leje jako z konve. Ambush - léčka. Podle americké taktiky družstvo (dva týmy po 5 členech, tříčlenná obsluha kulometu, spojař a velitel) smí provádět pouze průzkum a léčku. Léčka se provádí na maximálně 2 - 3 osoby. Skoro zázrakem přestává pršet, když jdeme do terénu. Zkoušíme léčku. Družstvo na 2 - 3 lidi! Pěkně jsem se vyválel a jsem opět mokrej až na kůži. Po návratu píšeme nějaké tabulky pro OPORD (bojový  rozkaz). Docela to jde. Končíme asi ve 20:30. Spát kolem 22:30.

5.12. 1994
Budíček ve 4:15. Sušil jsem ve spacáku nějaké věci, trochu mi trvá, než se vyhrabu. Je tma, rychle se oholit bez zrcátka vodou z polní láhve a utíkám na nástup. Jsem tam v 04:57 - pozdě, v US Army je třeba 10 minut před limitem. Snídaně je teplá, přijelo auto s várnicemi. Vajíčka, jablko, chleba, šunka, džus, káva. Hned po snídani vyhlášení WO (předběžné bojové nařízení). Plánování, fasování a příprava materiálu. SL (velitel družstva) je instruktor, učíme se co a jak dělat. Jdu vyměnit baterii do vysílačky. Po chvíli klikování chápu, že po táboře je přesun pouze „double time“ - poklusem. Celé dopoledne se chystají podklady k vydání OPORD. Vyhlašuje se od 11:30 do 14:30, skoro celé 3 hodiny posloucháme co budeme dělat do nejmenšího detailu. Po skončení rozkazu sbalit a odchod na nácvik klíčových činností. Na kousku lesa se provádějí všechny části činnosti celé mise. To trvá asi 1 hodinu. Poté se maskujem a hurá do akce. Nejdříve navazujeme kontakt s vlastní jednotkou na okraji bojiště. Dostáváme doplňkové informace od velitele těchto jednotek a průvodce minovým polem. Po průchodu postupujeme podle azimutu, compasman a paceman mají práci. Compasman - jedinec odpovědný za udržování správného směru pochodu. Paceman - jedinec odpovědný za  měření ušlé vzdálenosti krokováním. Před vysláním prvních průzkumných hlídek je tma, není vidět na krok. Po průzkumu začíná přesun zpět. Přesně podle azimutu a počtu kroků, roští, neroští k bodu, kde nás čeká průvodce vlastními zátarasy. Trefili jsme se skoro přesně. Všichni toho mají dost. Do tábora se vracíme asi ve 23:00. Kontrola materiálu, přerozdělení lidí, jídlo (kdo ještě má). V 0:15 si leháme do spacáků.

6.12. 1994
V noci hlídka od 3:00 do 3:30. Budíček v 5:15. Zase rychle vyskočit, sbalit spacák, vylézt ze stanu, oholit se a rychle na nástup. Dnes jsem ATL (velitel týmu A). Dostáváme WO a přesunujeme se na učebnu. Rozdělil jsem úkoly a to, co jsem měl dělat já, se dobrovolně nabídl udělat RTO (spojař). Těžká pohoda. Celé dopoledne se chystal OPORD. Pak 3 hodiny vyhlašování, trošku už vím o co běží. Dělám si poznámky, je jasno, ale zima. Kolem 17. hodiny nás vezou autem do počátečního bodu průzkumu. Hned na začátku přepad zezadu. 200 m útěk, pak chvíli zmatek, kde jsme. Před akcí změna, už nejsem velitel A - týmu, ale mám SAW. Squad Automatic Weapon - M 249, lehký kulomet, stejné náboje jako M 16, ale se zásobníkem na 200 nábojů. Pěkná mrcha, furt to někde cinká. Blížíme se k potůčku, párkrát ho přeskakujem, ale nakonec se brodíme po kolena. Pak pokračujeme 2 km lehkou bažinou. Promočené boty, pod blůzou jen triko, zima, mrznou mi nohy. Je tma, dole je mokro, nahoře jsou větve a větvičky, něco jako  liány. Kolem 21. hodiny jsme konečně na suchu a může začít samotný průzkum objektu. Velitel je mírně zmaten, takže po chvíli vyčkávání a popocházení jsme nakonec svoláni instruktorem. Ani jeho snaha napovědět není nic platná, takže ve 22:30, kdy měl být konec, stále ještě bloudíme. Kolem 23:30 to přestává instruktora bavit a ukazuje, co jsme hledali. Velitel to „samozřejmě“ chápe. Vracíme se pro ostatní a pokračujeme po plánované cestě dál. Je to hluboký písek, padla mlha a SAW je těžká. Asi v 1:30 konečně přicházíme k místu setkání s náklaďákem. Vezou nás nazpět, kontrola materiálu atd. Rozchod ve 3:15, rychle do spacáku.

7.12. 1994
Budíček ve 4:30, honem na nástup, v 5:00 přijede teplá snídaně. Cpu se, další jídlo je jen jedno MRE na zbytek dne. Celkem jsem se najedl. Na učebně ostatní píší WO, já deníček. Bude léčka. Během dopoledne jsem se dozvěděl, že jeden z kluků, absolvent West Pointu má ženu u Vojenské Policie v Koreji (taky absoloventka West Pointu) a jede za ní během vánoční pauzy do Koreje, druhý se bude ženit 27.12.(!) mezi první a druhou fází Ranger kurzu. Zima na nohy. Jsem v B - týmu, mám SAW. Když jsem fasoval MRE, vyměnil jsem si boty. Moc jsem toho neudělal, dělal jsem si nějaké poznámky a už byl OPORD. Po něm nácvik léčky. Po nácviku namaskovat a jdem do boje. Je jasno, pěkný podzimní den (na české poměry). Je 15:50, ležím na místě a čekáme na náš objekt. Jde to dobře. Jestli to půjde takhle rychle, vypadá to na delší spánek. Dnes je SL instruktor, nácvik, vysvětlování. Na večeři mám schovaný zbytek MRE č.12, nějaké brambory, maso a Ranger puding. Asi hodinu jsme čekali a usínali při tom. Přepadli jsme 3 lidi, jako kdyby to byla rota. Pak jsme to zabalili, procvičili zpáteční průchod minovým polem a v 20:00 jsme byli v táboře. Čištění zbraní, jídlo, povinná prohlídka nohou - musím si odlepit náplasti a ukázat, že jsem fit. V 21:00 rozchod.

8.12. 1994
Budíček v 5:15. Opět oholit, za tmy, z polní láhve, bez zrcátka. V 6:00 nástup. Přesunujeme se na učebnu a začíná příprava. Dnes je SL jeden z nás, nikdo už neříká, co je třeba udělat. Na tabuli se píše WO a chystá se materiál. Jsem v B - týmu, mám M 16, nesu claymore. Claymore je směrová protipěchotní mina. V 9 hodin je konečně čas na jídlo. Mám MRE č.1 a č.11, cpu se. Moc jsem toho neudělal, srovnal jsem věci a došel pro materiál. Ostatní makaj na OPORD. Já to neumím, tak nepřekážím. Velká diskuse při vyhlašování OPORDu, ale SL je dobrý. Mám návštěvu, nějaký důstojník ze Slovenské republiky. Zakládají kaplanskou službu, tak se přijeli podívat, jak to dělají v Americe. Bývalý příslušník Ranger pluku, major, nyní kaplan je přivezl do Darby kempu. Ukázali a pohostili je MRE, jen jsme se s Petrem koukali, jak se cpou a doporučovali jim kombinace. Za chvíli jsme museli jít pryč. Poté nácvik, včetně nástupu do vrtulníku. Čekáme na mixer (vrtulník). Vejde se tam 16 lidí, ale s  batohama nás tam bylo jen 7. Letíme asi 5 minut, přistání, vyskákat ven a k zemi. Střelba na ploše, utíkáme pryč. Za chvíli další přepad při přecházení cesty. Zdržení, ale pokračujeme dále k objektu. Zase musíme překračovat potok. Voda do půli stehen, ale jen chvilku, boty nejsou úplně promočený. Chodíme po lese, asi se změnil plán, nakonec děláme léčku na hlídku. Cestou zpět jsem SL, moc jsem toho neuvelel. Ztratil jsem zásobník. Po problémech a naštvání instruktora nacházíme průchod minovým polem našich jednotek. Je to sranda v noci v lese něco hledat podle azimutu a vzdálenosti. Vracíme se asi v 01:00. Čistit zbraně, trocha jídla. Čeká se na ostatní jednotky. V 2:00 nás pouští do stanů. Jedno družstvo čeká na muže, co se ztratil.
 
9.12. 1994
Hlídka 3:45 - 4:00. Budíček v 5:15. Honem na nástup. Kontrola, dostáváme 1 MRE a pokyny. Hygiena, jídlo. Příprava na Darby Quin (překážková  dráha). MRE bodlo, snědl jsem ho celý, kromě paštiky. Strečink, dostávám buddyho a čekáme na start. Je to dlouhá, překážková dráha lesem. Překážky nejsou těžké, spíš dovednost, psychika. Horší je to mezi nima. Před každou překážkou je fronta, takže se cvičí, plazí, zpívá, předříkává Ranger - creed. Za nesplnění překážky je velké mínus, za nesplnění 3 překážek - NO GO. Před jednou překážkou si musíme lehnout na zem, zvednout ruce a nohy, třepat s nimi a zpívat „I am a fucking cocroach“. Volně přeloženo „já jsem zkurvenej šváb“. Furt řev, plazení s hlavou v hlíně (low crawl). Překážky: bariera, skok na kládu a po laně dolů, prolézání žebříkem hlavou dolů, šplhání, sjíždění, plazení, prolézání. Jako poslední je výběh do svahu, musí vyhrát jeden z týmu, jinak se běží znovu. Dvakrát jsem první, ale nevím, co mám dělat nahoře (měl jsem sebrat plastovou láhev). Při čtvrtém startu můj buddy ostatním podtrhává nohy a já vybíhám nahoru. Konečně vítězíme. Jsme špinaví jako čuňata. Čas odhaduju na hodinu až hodinu a půl. Dojídám MRE, kuřecí paštika. Beru si čisté maskáče a trochu se meju. Čištění zbraní, a v 12:45 přiváží hot chow (slengový výraz pro teplé jídlo), živé králíky a kuřata, odpoledne je přežití. Jdu na bohoslužbu, nechce se mi být venku, ještě bych chytil nějakou práci. Kaplan je starší pán, voják. („To je Ranger Amen? Znovu! Tak, to je lepší.“) Povídá se o smrti, moc neposlouchám. Po té přežití. Je hnusné, mlhavé odpoledne. Mám ještě mokré boty, je mi zima. Začínají krátké vstupy na seznámení s problematikou. Co je přežití, jak najít vodu, jak rozdělat oheň, co se nechá jíst, jak poznat jedovatou rostlinu, výroba improvizovaných zbraní a nástrojů, přístřešky, pasti. Ukázka zabití králíka a kuřete, jak je stáhnout a všímat si, jestli je zdravé. Potom každé družstvo fasuje potraviny, 3 kuřata, brambory, rýži, zeleninu, mrkev cibuli a chřest. Mám hlad a tak jím syrovou bramboru a kus chřestu. Jdeme připravit jídlo, musí se rozdělat oheň předepsaným způsobem, postavit přístřešek, nalíčit past. Jeden z družstva odchází zabít další kuře, stáhnout a vyvrhnout. Vaří se ve starých bednách na náboje do kulometu. Musel jsem rozdělat oheň pro spálení zbytků ze zabitých zvířat. Při té příležitosti mě instruktoři dávají ochutnat své jídlo. Rýže a zeleninová poleva. Kecáme asi půl hodiny. Pak přicházím ke svému družstvu, dostávám trochu rýže se zeleninou, pečou kuřata. Cpu se co to jde, mám stále hlad. Končíme asi ve 22:30, do spacáku kolem 23:30.

10.12. 1994
Hlídka 3:30 - 3:45. Budíček v 4:45. V 5:15 nástup, teplá snídaně. Vajíčka, šunka, chleba, džus, kafe, beru si spoustu cukru. Cestou na nástup ještě jablko. Jsem ATL, píšu jeden článek OPORD (počasí, protivník, sousedé). Obsah bojového rozkazu je v příloze na str. 69. Opisuju dvě stránky A4, hrůza. Holím se, páčím nějaké detaily z kluků a už je tu OPORD. SL je Battman. Dobrý vystoupení, ale moc se nelíbí sgt. Gazdovi, zas je nasranej. Nácvik, já jako velitel týmu nic moc. Když vyrážíme, začíná pršet. Máme na sobě jen triko a maskáče. Před vstupem do minového pole 15 minut čekáme. Ležíme na zemi a už jsme mokrý. Pořád drobně prší. Kousek za minovým polem začínají problémy, napadení zezadu. Utíkáme, postupujeme dál, překračujeme potůček, jako obvykle rozvodněný, spousta bahna, spousta stružek. Na druhé straně čeká protivník. Ústup a obcházíme je zleva. Náhodně nacházíme nějaký nepřátelský minomet, ale není to náš objekt, tak jen úvodní procedura. Po ní to instruktor přerušuje, začíná být zvědavý, kde jsme. Moc jistí si nejsme, po tom utíkání a kličkování. Velitel musí kdykoli znát svou polohu s přesností do 200 m. Pokud ne, je okamžitě NO GO. Přecházíme větší silnici a začíná pořádný slejvák. Za 2 minuty jsme promočení až na kost. Provazy vody a my stále držíme kurz. V batohu máme nepromokavý goretex a gumovou blůzu s kalhotama, nesmí se ale používat. Po čekání v leže na zemi, přesun a zase na zem, konečně zaujmout vyčkávací prostor. Děláme léčku na nepřátelskou hlídku. Přestalo pršet, vyjasňuje se, začíná foukat studený vítr. Je asi 20:00. Děláme léčku, následuje kontrola materiálu. Hrozná zima, jsem promočenej. Žádné převlékání. Přesun zpět po jiné trase. Jde se samozřejmě podle azimutu, lesem, pralesem, potoky, strmými úpatími. Vyrážíme asi v 21:30. Průchod minovým polem nacházíme asi ve 24:00. Přesun do tábora a konečně vyměnit alespoň blůzu. Vyhodnocení, měníme boty a kalhoty. Čištění zbraní, rozdělení funkcí na zítřek, uděleníplusů a mínusů (dostal jsem velké mínus). Je zima, jasno, fouká ostrý vítr i do stanu, je pěkně děravej. Do spacáku lezu v maskáčích, s pláštěm i rukavicema asi ve 2:30.

11.12. 1994
Budíček v 5:30, hrozná zima, snad dokonce mrzne. Je úplně jasno a fouká ostrý vítr. Nástup, strčit spacák do skladu a odchod pod přístřešek. Chystáme WO, materiál. Rozdělali jsme oheň vedle učebny v sudu. Po vyhlášení WO se tam všichni mačkají, dnes je průzkum. Na mapě to vypadá jako procházka asi 3 km od místa zasazení, ale potůček, kopečky a nejspíš trable. Jsem v surveillance team, pěkně si poležím na zemi. Surveillance team - 2 vojáci, kteří jdou společně s velitelem a dalším vojákem z SH do ORP. V ORP zůstanou, zatímco velitel + 1 se vrací pro jednotku. Připravuju věci, trochu jsem se najedl. Ještě mám šunku. Už jsem znovu OK, ale včera, asi 4 hodiny jsem myslel na to, že pojedu domů. Je úplně jasno, ale zima. Po OPORDu nácvik a čekáme na auto. Vysadili nás těsně před setměním. Po 500 m jsme na prvním kopci přepadeni. Instruktoři pozorují, co se děje. Jdem pryč, za chvíli jsme u potoka, tentokrát jdem přez suchou nohou. Je zima, ale dá se to vydržet. Před objektem jsme za chvíli, ale musíme se vrátit, zakládáme ORP. Jdu jako surveillance, beru si goretex, bude kosa. Goretex je výraz pro nepromokavý a velmi teplý plášť z goretexu. Ideální pro postávání a polehávání na zemi. Usínám, naštěstí to netrvá moc dlouho. Jdeme nazpátek do ORP. Tam se pod dekou kreslí plánek. Při akci se nesmí používat baterky s bílým světlem, jedině červené a pod přikrývkou. Musím sundat goretex a jdeme k objektu. Tam postáváme okolo ohně, instruktoři kecají a my posloucháme. Asi ve 23:00 se jde nazpátek do tábora. Chvíli čekáme na auto, nejspíš mrzne. Přijíždíme zpět, údržba, zdržování. Teplé jídlo! (Ohřál jsem si špagety na břiše pod trikem.) Je zima, spát se jde po 2. hodině ráno. Zůstal mi sýr a puding.

12.12. 1994
Hlídka 3:30 - 3:45, budíček v 5:30. Šílená kosa, nástup, zdržování. Přesun na učebnu, jsem BTL. Rozděluju práci, dělám co můžu. KOSA! Vyhlášení WO, fasování, trochu jsem se najedl. Dnes průzkum, pokud se mi povede nic neztratit, nebo se zadaří při napadení a nikdo neusne, plus by bodlo. Serža je pěkně ostrej. Dal Benovi velké mínus za psaní dopisu při přípravě OPORDu. Je jasno, zima. Po OPORDu, při nácviku se zatahuje, už je docela teplo. Vyrážíme, na sobě mám 2 hnědá trika s krátkými a jedno zelené s dlouhými rukávy, spodky. Když lezeme do kopce, je mi teplo. Při útěku je před napadením pořádný horko.  Mám problémy s komunikací, samý fuck od SL Barryho. Spousta chyb na ORP. Blbé rozmístění, dva usnuli, další se šel sám vyčůrat. Vyhodnocení - všechno špatně. Před cestou zpátky sundaváme goretex, jde to rychle. Zpátky jsme asi v 1 hodinu. Kontrola nohou, materiálu, vyhodnocení, jsem NO GO. Zdržování, kosa. Spát asi v 2:15.

13.12. 1994
Budíček 5:45, nástup v 6:00. Kosa, postávání, asi v 7: 00 jdeme na učebnu. Dnes léčka, jsem střelec z kulometu M 60. Dělám si kafe, konečně něco teplého do břicha. Po WO začínám čistit s Markem kulomet. Při zkoušce zbraně se rozbil, oprava, znovu střelby. Přítomný opravář se jmenuje CERNOCK, má prarodiče z Čech. K snídani mám kakao, čokoládu a bonbony. Dnes po akci mají být hamburgery, tak sním asi vše před akcí. Je kolem poledne, dal jsem si jedno hlavní jídlo a mám rozdělané kakao. Zbývá jablečný kompot, vepřové s rýží, sušenky, karamely, žvýkačky. Sušenky a kompot schovávám. SL je Fox, je dobrej, precizní, čistě mluví. JE POSLEDNÍ DEN! Jdeme do stejného prostoru jako včera. Máme seržu od SF, potápěč, trochu jsme kecali. Nástup na přezkoušení 14:00, Jdeme pozdě, smoke. Běháme s batohem na zádech a mlátíme sebou o zem. Vylomil se mi kus zubu. Nebolí to, ale zub asi dosloužil. Do prostoru se přesunujeme ještě za světla, dnes je SL dobrodruh, tak si hrajem na vojáky. Mám kulomet, spoďáry a svítí sluníčko. Do kopečka jsem se pěkně zahřál. Šli jsme po druhé straně úbočí. Narazili jsme na protivníka, tak to obcházíme. SH na druhé straně silnice, při čekání už je kosa. Kecám s Battym, jede na vánoce do Koreje za ženou, podívat se na místo, kam má po kurzu nastoupit. Přesun do ORP, beru si další triko. Jasná noc, světlo jako ve dne. Jdeme na místo, čekáme, kosa, konečně jsou tam, chvíli to nestřílí, pak to kosím, asi 300 ran. Nazpátek skoro běžíme. V táboře jsme kolem 23:00. Odevzdat materiál, uklízení, čekání. Asi v 1:30 jdeme psát peer evaluation. To trvá asi do 3 hodin. Pak postáváme, popocházíme, trochu smoke, musíme sundat goretex, protože i přes zákaz nějakej dobrák byl pod pončem. V 5:00 je Hot dog sale. Instruktoři potřebují peníze na vánoce, tak prodávají Hot dogy. Je připravena velká zásoba s předstihem, takže je to spíš cold dog. Beru si 5 Hot dogů s hořčicí a kečupem, 2 balíčky sladkostí a colu. Po té je mi hrozná zima zvenku i zevnitř. Uklízíme prostor, pokecal jsem s Petrem a Garrym. Kupuju další 2 Hot dogy a 2 coly. V 7:00 konečně odjíždíme do Ranger kempu.

Premium Joomla Templates