Čtvrtek, 15. Listopadu 2018 02:41:16

SiS U70 a U80

 

u 80 a

 

  Co to byla SiS a na jakém principu to fungovalo - Systém tvořila drátěná signální stěna ( z ostnatého drátu ) o výšce cca 1,8 m v provedení s T ( které fungovalo jako vratidlo – připevněno pouze krátkým hřebíkem ), kde byla pod signálem osnova 16 vodičů (8 – 1.smyčka,8- druhá smyčka, která byla uzemněna). Při napěťovém skoku, který nastal při zkratu mezi smyčkami nebo přerušení jedné ze smyček, byl impulz přenesen přes transformátor v úsekovém přístroji na bázi tranzistoru a došlo k sepnutí relé, které připojilo do obvodu měřícího drátu elektrický odpor o hodnotě určené pro daný úsek. K vyhodnocení čísla úseku (levá nebo pravá strana) došlo v ústředně porovnáním hodnoty připojeného odporu v úsekovém přístroji a hodnotou nastavenou v další odporové větvi. Tento systém poprvé umožnil zároveň i spojení obsluhy sig. ústředny ( později DSP - dozorčí sig. přístroje) s hlídkou pomocí skládacího mikrotelefonu a hlasité hovorové soupravy v ústředně.
Výhodou bylo že pro provoz celé soustavy byly potřebné pouze dva vodiče pro každou stranu(napájecí a měřící vodič), které zároveň sloužily pro přenos telefonních hovorů.To bylo vhodné především v lesních porostech, kde na venkovní straně sig. stěny byly připevněny dvoukolíkové rameníky s izolátory pro toto vedení. Vzhledem k tomu že sig. systém pracoval s provozní zemí, byl pro vylepšení využit zemnící systém sestávající z posledního vodiče druhé smyčky na kterou byly připojeny zemnící desky a odrazové stěny sestávající s 5 vodičů na venkovní straně sig. stěny.

  Na poměry a technické možnosti součástkové základny ze kterých byl tvořen signální systém U 70,80 to bylo vcelku vtipné řešení ( je nutné si uvědomit že výroba vyžadovala použití 98% součástek z trhu států RVHP což bylo podmínkou pro zavedení nejen do výzbroje ale především do širší výroby ). Vzhledem k velmi malému napětí mezi dráty osnovy ( do 3 V SS) bylo nutné provádět pro kontrolu provozuschopnosti 1 x za den zkušební zkraty, které prováděla TH ( technická hlídka ) a které se prováděly vždy nahoře, uprostřed a u země sig. plotu.

  Stejně tak se prováděly zkušební zkraty po každém otevření průchodu nebo vrat a po skončení bouřek.Z toho je patrné že denní údržbu sig. stěny musela provést technická hlídka spolu s její kontrolou ve složení spojař a ženista, obvykle jedna strana dopoledne, druhá odpoledne. Pokud měla rota 8 km signálky, tak to bylo ( pokud nebylo rozděleno ) i 16 km denně.

  Z vlastního principu je patrné, že tento systém se dal při minimální znalosti vcelku dobře „oblafnout" ( zručným elektrikářem či radioamatérem ). Sig. stěna se dala vyřadit z provozu vyjmutím úsekového přístroje ze základny ( pro tento případ instalovaný stranový zesilovač nebyl vždy v provozu ), případně pomalým snížením izolačního odporu mezi smyčkami. Na vlastní funkci před případným překonáním narušitelem to však nemělo vliv. Proto byla po každém takovém překonání bez podání signálu přijata opatření a technické úpravy, aby se vyloučilo opakování.

   Od roku 1981 byl postupně zaveden systém U 70 a v návaznosti na to systém U 80, kdy došlo k ujednocení profilu ŽTZ ( zábrana proti překonání těžkou technikou - betonové ježky, oplůtek s pomocnou signalizací, telefonní trasa,komunikace podél RSS, vnitřní kontrolní pás 3 m,pěšina pro TH 1 m , signální stěna ,vnější kontrolní pás 4 m, drátěný zátaras opatřený brunoválci). Nová sig. stěna měla ve svislém výpletu pod signálem 20 vodičů natlučených v přesných vzdálenostech od sebe ( dole hustěji než nahoře ) a 4 vodiče na T. Samotné „téčko", které bylo výkyvné bylo zajištěno drátem z oka, které při vychýlení způsobilo zkrat. Vzhledem k odrazové stěně bylo nejrychlejším způsobem překonání přelezení sig. stěny vrchem.Chci ale připomenout že většina zadržení se odehrála ještě před dosažením signální stěny.V případě že sig. stěna byla v blízkosti SH, byl terén vyplněn dalšími nízkoklopýtnými překážkami.

  Spolehlivost podání signálu s eliminací planých signálů byla tak velká, že nemusely být TH prováděny zkušební zkraty, ale pouze námatkově kontrolní zkraty.Obsluha rovněž byla schopna kontrolovat délku podání signálu.Při déle trvajícím signálu (v hantýrce- tvrďák) byl na rotě vyhlašován pohraniční poplach.

 

sis u 80 b


  V případě že byla sig. stěna mimo provoz , bylo živou silou provedeno zakrytí čáry RSS ( a to skutečně každým kdo měl ruce a nohy) a v noci klasickou „Stráží hranice" až do doby odstranění závady.V té době platilo že pokud nestřeží signálka, střeží vojáci. A pokud se nepodařilo závadu najít rychle trvalo to třeba i celý den a noc bez ohledu na počasí. Je třeba připomenout že součástí činnosti DSP(dozorčí sig. přístroje) byl i zápis počitadla způsobených signálů včetně opatření do Deníku sig. přístroje, který se přikládal jako dokument k Pohraniční knize. Představa někoho, že šlo případný proryv  ( v hanýrce „díru" ) zamaskovat je naprosto scestná, protože každý takový problém se dostal zpravodajskou cestou okamžitě zpátky a pak to byl teprve „průser". V systému U 70 dodával přenosové zařízení podnik WEB Geretebau Dresden v NDR ( zařízení KSB 4 nazývané Brocken, které bylo plně tranzistorové, později zařízení ZA 25 s integr, obvody pro úsekové přístroje S 70 a 80. Vlastní úsekové přístroje S 70,80 vyráběl a opravoval VOZ Uherský Brod.
  V průběhu 80 let již bylo zařízení tak spolehlivé, že pokud byly v úseku celé brigády ( cca 140 km včetně týlových stěn) 3 signály za operační den bez zjištění příčiny nastalo u spojařů pěkné rodeo :-)

 

 

 

 

 

Premium Joomla Templates